Chtějí dnešní děti od Ježíška příliš?

Přáli jste si jako malý kolo nebo vaše fantazie zapracovala i dál než moje a psali jste si o malou věc, která se může změnit na cokoliv kdykoliv? Nebo o světový mír? Nebo o ponožky?


Narazila jsem totiž na článek otce, který komentuje přání k Vánocům své dcery. A to dost vtipně. Moji rodiče můžou být vlastně hodně rádi, že v mé době byla moderní tak akorát obyčejná empétrojka a nechtěla jsem po nich ipod nebo ipad.

A docela se těším až po mě budou chtít moje děti teleport :D. A já budu muset přiznat, že bohužel nejsem Hermiona Grangerová a nebude, ale koupila jsem jim kolo. A úplně je rozbrečím, protože ten už dávno není moderní.

Rodiče to neměli moc lehké, protože jsem nikdy netušila, co bych chtěla a můj seznam byl hrozně krátký. Přišlo mi, že už vše mám. Musím říct, že asi jediný dárek, který se mi splnil byl pejsek, který byl fakt nejlepším dárkem. A ještě vtipnější bylo, když se chudák hafan klepal pod tím stromečkem a byl ovázaný červenou mašlí. Asi prožíval děsný šok a my jsme mu to moc neulehčovali, protože jsme si s ním chtěli hrát :D.

Každopádně pes není pro každého a je potřeba to promyslet. Děsí mě představa, že když se tenhle dárek neujme, tak skončí někde v útulku nebo přivázaný u sloupu!

Ale jako pořád dostávám lepší dárky než moje známá. Ta dostala od svého muže aviváž k Vánocům.
Už vidím tu konverzaci:
"Jééé, aviváž!" křičí s nadšením manželka.
"A ta vůně!" rozplývá se manželka dále.
"Jsi zkrátka nejlepší a vždy víš, co potřebuji, zlato!"


Který dárek potěšil nejvíce vás? Nebo byl nejhorší?

Nákup na Mall.cz, nervy a ruce nadranc

 S přítelem jsme si objednávali pračku do nového bytu a J. se rozhodl, že to objedná z e-shopu mall.cz, který zná (tedy spíš majitele) a vyšlo to tam o tisícovku levněji, takže to pro něj nebyla žádná diskuze, i když mu povídám, že v poslední době o nich čtu, že dodání trvá tři týdny nebo to nepřijde vůbec.

Dodání mělo původně trvat čtyři dny až týden myslím.

Tak si říkám, že prát v ruce spodky pár dní jako zvládnu. Nejsem žádná fajnovka.


Ale když peru pračkou, tak mám pocit větší efektivity, protože vlastně peru, ale můžu dělat i něco jiného, ale pořád si přijdu, že něco dělám :D. Bohužel praní v ruce přináší akorát suché ruce, vytopenou koupelnu, zlámané nehty, ztracený čas a zmařené ideály o partnerových spodcích a ponožkách. A to ani nemluvím o tom, že se prádlo vypere jen polovičně a nemám u něj pocit, že by bylo úplně čisté.

Když už se schylovalo ke dni doručení, tak mall.cz nás informoval, že se datum doručení prodlužuje o týden!

To jsou takový hajzlové!!! Nesnáším je!!!

Ruční praní další týden?!! Vůbec neví, co mi způsobují.


Navíc hromada nevypraného prádla se hrozivě zvětšuje na pohoří. 

I ze zahraničí mi to teda přijde rychleji!

A doručí to vůbec?

Začínám mít dokonce i hříšné myšlenky, že bych si nakoupila nové oblečení...

Možná byla taky chyba zaplatit za zboží převodem... přijde mi, že v českých končinách doručení neurychlíte, ale naopak je přestanete zajímat, protože jste byl označen jako jistota.

Máte podobnou zkušenost s českými e-shopy?

Jak proběhlo stěhování za dvě a půl hodiny

Původní plán byl, že co půjde, to přestěhujeme za pomocí nějakého kámoše. Navíc jsme chtěli být už, co nejdříve pryč, protože jsme už byli z našich spolubydlících dost otrávení, protože to v poslední době jeden fakt přeháněls pařením v týdnu a vodil si domů holku.

Tak se ozval nějaký kluk s pick-upem, že o víkendu se možná ozve, když bude v Praze.

Popravdě jsme už vůbec nečekali, že by se ozval a ve sladké nevědomosti jsme si popíjeli čajík a pokuřovali vodní dýmku, když najednou zazvonil telefon.

"Tak už můžu! Kdy chcete vyzvednout?" ptá se.


Nemůžeme vůbec uvěřit, že se konečně ozval. A ještě takhle nečekaně v osm večer v neděli. Plán zní, tak že vytaháme všechny bedny a elektroniku před barák. Já? Z šestýho patra bez výtahu? To chci teda fakt vidět.

Necháváme tedy nedopitý čaj čajem a jedeme co nejrychleji domů.

Při návratu domů začíná fakt naprostý zmatek! Rychle lepíme krabice a házíme do nich úplně všechno. Oblečení, kabely, kosmetika, knihy. Zkrátka všechno jsme naházely dohromady a vůbec nás to netrápilo, jestli bude něco rozbitý. Tedy kromě počítače, jehož cenu si radši nepamatuji.

Docela jsem se divila, že jsme potřebovali asi sedm hodně velkých krabic. Myslela jsem si, že nemáme tolik věcí, ale při stěhování se docela rády zřejmě množí. A taky mě překvapila váha. Nečekala jsem, že to může být tak moc těžký.

U druhé gigantické krabice jsem myslela jen na to, že zřejmě chcípnu rovnou tady na těch zaprášených schodech. Naštěstí jsem našla  nějaké botasky na cvičení, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem si je vzala do Prahy. A stěhování v podpatcích  by byla fakt hrozná sranda.

Přítel mě chtěl teda překecat na odstěhování stolu, který je z masivního dřeva. Popravdě jsem ho ledva zvedla a měla jsem pocit, že někomu spadne na nohy. A jak se hrozně divil, že ho neuzvednu :D.

Ovšem pak přišel počítač a to už mi teda fakt brněly ruce. Kupodivu jsme byli hotový do hodiny, ale práce stěhováka se mi fakt moc nelíbí.

Když přišel ten kluk, začalo i pršet. Asi k navození atmosféry. Naštěstí jenom poprchalo, takže náklad neměl ani šanci zmoknout. Jeho pick-up vypadal fakt jak z pobřežní hlídky. Chybí mu jen Pamela Anderson. I když nevím, jestli by se v takovém počasí svlíkla do plavek.

Po naskládání věcí do auta se zjistilo, že se tam jeden člověk nevejde, takže jsem ještě jela metrem.

Zkrátka úžasná a magická noc. A lýtka mě bolela ještě čtyři dny. A taky není nejlepší vypít  tolik čaje před stěhováním. Má docela močopudní účinky ;).

A to ani nemluvím o tom, že jsem pak vůbec netušila,  kde co je. Takže mi trvalo dva dny to vyskládat a někam zařadit ty věci, ale jenom hodinu trvalo házení do krabic.

A jak vypadalo vaše stěhování? Nějaká vtipná příhoda?

Co přinesl listopad a říjen

Listopad se nesl v duchu školy, práce a stěhování, takže jsem pak byla večer hrozně líná psát. Ještě stále všechny tři věci probíhají, ale mám k dispozici nový notebook na kterém by byl hřích nepsat a používat ho jen na seriály. A  obrazovka mi nepadá (mám tam poněkud rozjetý ty panty :), nemusím různě štelovat kabel, aby se začal nabíjet a počítač mi nepadá při otevření tří stránek :). Myslím si, že jsem se naprosto rozmazlila.

Není vtipnější podmínka v inzerátu na pronájem bytu než je sňatek.

Konečně jsem se dozvěděla k čemu slouží příkaz vyjmout. Odstranit a zkopírovat. Tohle mi jako fakt změnilo život.


Není asi fakt nic horšího, když slyšíte svůj hlas v ozvěně telefonu. Jako slyšela jsem od pár lidí, že mám hodně ukňouraný hlas (dobře říkají vysoký). Jen doufám, že tím neodrazuji moc lidi :).

Pak mi volala sestra a když zjistila, že jdu k volbám, tak se ptá koho teda budu volit. Tak jí to říkám a ona si oddechla a řekla, že teda můžu domů


Všimla jsem si, že místo bankomat často říkám automat.


Tak mi bylo řečeno, že se prý podobám Kateřině Zemanové. Chudák stařík už asi moc nevidí

Byla jsem na Designbloku a kupodivu se mi to líbilo. Umělci jsou opravdu šílenci :). V dobrém slova smyslu.

A taky mě začíná fakt štvát omezení životů v Candy Crush.

Ještě víc mě začíná srát můj chytrý telefon. Nedokáže ani správně propojit FB s Candy Crush :D. Ne fakt, to sekání a zapínání aplikací, i když je zamčená obrazovka, mě už dost obtěžuje. Jako jsem třeba v práci a najednou začne hrát nějaká divná hudba :D.

Nedávno jsem byla v jednom klubu a hrají tam i písničky na přání, takže jsme pak celou hodinu poslouchali "písničky", které jakoby patřily do starší počítačové hry. Vůbec nevím zda se stydět, že patřil k nám :D. Bohužel všichni byli zřejmě too cool to dance.

A taky jsem měla poprvé sójového krocana a jablečný koláč.

Moje nejhorší kulinářské pokusy

Musím říct, že v minulosti jsem vaření fakt nesnášela  tak moc, že jsem si radši namazala klidně i tvrdou housku s máslem jen abych se vyhnula vaření a nakupování potravin pro mě bylo naprostý mučení.

A taky se musím přiznat, že vůbec nejsem nadaná na vaření od přírody, takže jsem si musela projít hodně nezdary, naprosto špinavou kuchyní, pár vyhozených neidentifikovatelných pokusů
a trnitou cestou, kterou by si nevybral ani Ježíš, aby se jídlo dalo jíst než se vdám.

A myslím, že je to čím dál tím lepší, i když na vizuální stránce by to chtělo ještě zapracovat.

Takže první jídlo o které jsem se snažila byly toasty, ale na nich se nedá nic zkazit, takže přejdeme k opravdovému vaření.

Když jsem dělala poprvé lívance, tak se nějak přilepily k pánvi a vůbec nešly odlepit. Normálně se mi připálily k pánvi, všude byl čoud a myslela jsem, že se udusím. Pak jsem zjistila, že zas tak blbá nejsem a že ta pánev na lívance to dělá pořád a je divná. Proto taky byla schovaná v lince, říkala mi máma.

Moje první palačinky byly neskutečně rozblemcané a potrhané. Ani nemluvím o tom jak byly tlusté.

Můj první perník byl docela vtipnej. Jedna strana skončila upečená a druhá zase ne, protože mi nikdo neřekl, že naše trouba peče hodně nerovnoměrně a musí se obracet.

Můj úplně první koláč zase skončil rozteklej v troubě, protože jsem fakt netušila, že to kypí až takhle moc. A není nad to hodinu uklízet troubu.

Moje první zapečené musli jsem udělala s borůvkami. A musím říct, že jak se to promíchalo, tak moje úžasné musli chytlo barvu do tmavě zelenomodrého čehosi. A ještě byla u nás na návštěvě babi, takže jsem se nepředvedla. Ale kupodivu to snědla a bez keců, asi to bylo dostatečně sladký :D.

A ještě nemůžu zapomenout na cukroví, které bylo nic moc samo o sobě, ale jak jsem seděla u počítače a byla pohlcena temnou dírou internetu a vašich blogů, tak jsem ho fakt suprově spálila. A ještě jsem se divila, co je to za smrad :D.

Povedlo se vám něco fakt hodně zkazit taky? 

Jaké je to pracovat v call centru?

Sice jsem nepracovala v tom typickém call centru, kde vám program vytáčí čísla sám a nemáte chvilku klidu a taky na vás mnohem více tlačí z hlediska efektivity.

Musím zdůraznit, že se jedná o zákaznickou linku, takže nikoho neotravujete nevyžádaně. Nic přímo neprodáváte, ale odkazujete je jen na další finanční instituce. 

Jsou lidi, kteří vás seřvou hned, že nic nechce (případně nic nechcu). Přitom se o tom v minulosti většinou zajímali, ale popravdě většina to zapomene :D. Hodně lidí, jakmile uslyší, že jim volá operátor, tak  to pro jistotu típnou.

Jsou lidi, kterým přijde jako hrozná sranda vyplňovat na našich stránkách formuláře za cizí lidi z kterých si chtějí udělat legraci. A pro jistotu tam napíše, že má zájem o všechny druhy poradenství, které tam jsou. Nakonec té osobě začnou téct nervy a zkrátka vás seřve nebo začne vyhrožovat právníky. Pro efekt to zopakuje dvacetkrát.

Jsou lidi, kteří vám řeknou stokrát, že nemají čas. Pořád mají nějaké jednání, operace, práci, hlídají děti, řídí. S nimi se to pak řeší klidně týdny.

Jsou lidi, kteří vám řeknou celý životní příběh a většina lidí je fakt docela fajn. Ale třicet minut poslouchat cizí minulost může být dost únavné.

Časté jsou manželky, které prochází právě rozchodem a stěžují si na manžela, jak je neschopnej a že ještě nemají přepsané smlouvy apod.

Nebo, že mu přítelkyně nechala mobil a je to týden a ještě se nevrátil. Přišel mi docela skleslý.

Jeden pán mi zase dělal přednášku o podnikání. Zatímco já dělám tuhle práci, tak si majitelé někde hrají tenis. Dobře jeden spolumajitel je v kanceláři vždy do sedmi :D. A taky povídal hodně o Švýcarsku, že je to jeho vysněná země a chce se tam přestěhovat. Musím říct, že toho jsem fakt musela utnout, protože hovor přetáhnul přes půl hodiny.

Nejvíc upovídaný jsou ale kupodivu fakt chlapi.

Celkově musím říct, že když už se mi někoho podařilo úspěšně předat specialistům, tak to byli většinou muži. Ženský jsou zřejmě mnohem víc opatrnější a nedůvěřivější. Přitom se všechny hovory samozřejmě nahrávají, takže se není čeho bát.

A co si někteří lidi vymyslí jako oficiální mail je taky dost vtipný :D. Doteď lituji, že jsem si je nezačala psát! Co si takhle vzpomínám, tak třeba: romiksokolik, velkyfotbalista, rozmrdanec.

Taky jsem si myslela, že úvodní písničky na mobilech už neletí, ale zřejmě docela jo. Časté jsou hlášky ze Slunce, sena, kvíkání prasat, dovolali jste se na protikorupční linku. Pak časté jsou písničky od Lady Gaga, PSY, Pulp Fiction, často i opera, ale nejlepší je, když má nějaký chlap nehorázně romantickou písničku :D.

A naprosto nejhorší je, když uslyšíte v ozvěně telefonu svůj hlas. To se bohužel párkrát stane a musíte sebrat všechnu odvahu a nepřestat mluvit, ale v hlavně vám zní jediná otázka:"Zní můj hlas opravdu tak blbě?"

Bohužel nejspíš ano. Toho jsem si vědoma od té doby, co jsem si zkusila nahrát můj zpěv. Původně jsem si myslela, že to není tak hrozný, protože mamka to vždy hrozně chválila, když jsem jí se sestrou dělaly představení :). Pak jsem si to ale nahrála na telefon a musím říct, že to byla katastrofa. Trochu mi to připomnělo mňoukání koček, když jsou topeny nebo něco takového. A fakt mě nenapadá nic méně drastického.

A taky je docela nepříjemný, že z toho volání a někdy opravdu nechápavých lidí mě pokaždé začne bolet hlava a oči. Ale jsem zřejmě jen ojedinělý případ.

Kolektiv je ale naprosto skvělý. Zřejmě proto, že musíte být poměrně splachovací, abyste mohl něco takového dělat. Takže všichni tam vychází naprosto skvěle.

Zkusili jste pracovat v call centrum?

Knižní tipy II.

Mindy Kaling - Is everyone hanging out without me?

Nechápu, proč mi tahle kniha ležela nedotčená ve čtečce tak dlouho, protože tahle dáma je hrozně vtipná a kniha se čte doslova jedním dechem. Není divu, když píše scénáře k The Office.

Styl psaní mi trochu připomíná blog, který nikdy ale blogem nebyl. Vtipně a s nadhledem rozebírá její dětství, váhu, diety, přátele, muže, přípravy na rande, její cestu k úspěchu a i trapasy a neúspěchy, protože kdo by četl jen o úspěších.

Popravdě většinu věcí mám naprosto stejně a myslím, že většina holek se s ní v pohodě ztotožní. A ještě se zasmějeme :D.

Jeanette Wintersonová - Na světě nejsou jen pomeranče

Další hodně poutavá kniha. Hlavní hrdinka žije v hodně věřící rodině a její matka je šíleně nábožensky založená (a taky je opravdu hodně šílená). Ne je to opravdu šílenec, který by neměl vychovávat děti. Co mě děsí je, že je to napsaný podle skutečnosti.

.

Je to  velmi poutavé téma, ale co se stane, když se tato dívka zamiluje do jiné?? Zřejmě to bude problém. Hlavně pro takhle moc věřící komunitu. Přišli mi  jako nějaká sekta.

Opravdu se divím, že na svoji matku pár pomerančů nehodila! Stojí to za přečtení a navíc je to docela krátký příběh.

Mark Logue - Králova řeč

Musím přiznat, že bylo docela vtipné, když venku zuří válka a chudák britský král má přednést řeč o ní a je to pro něj zkrátka velký problém. Chci říct, co je koktání ve srovnání s válkou?

Ovšem je zase docela zajímavé vidět, jak na tom nedostatku tvrdě maká s logopedem L. Logue a jak  mu roste postupně sebevědomí.

Dobře ze začátku to bylo poněkud nudné, ale po nějaké době jsem ji nemohla dostat z ruky. Navíc je kniha hodně informativní o tehdejší době a královské rodině. 

Moje alternativní spolubydlící

Asi dva týdny jsem měla čest pobýt s jednou opravdu alternativní dušičkou.

Skoro by mi nevadila, kdyby nechodila po bytě tak ráda nahá. Jako jo, někdy se oblíkla.

Skoro by mi nevadila, kdyby si nevyvěšovala na zdi podivné obrázky. Vypadalo to jako barevné spirály. Kreslila je barvičkami a každá spirála měla jinou barvu. Možná to má něco s vylepšováním čaker. Může mi to někdo vysvětlit?

Skoro by mi nevadila, kdyby si nezpívala u všeho, co dělá.

Skoro by mi nevadila, kdyby přestala vzdychat u všeho, co dělá. Když přestane zpívat, tak nastane obvykle vzdychání. Nevím, jestli je to způsobený její o něco větší váhou nebo to má něco společnýho s tantrou, ale je to fakt nepříjemný.

Dokáže si představit, že byste za ní šli a pěkně jí poprosili, aby přestala s tím vzdycháním? Že vás to rozptyluje :D.

Skoro by mi nevadila, kdyby na mě pořád nekoukala. Když si něco psala, tak na mě pořád koukala. A zvlášť nepříjemný je, když to dělá, když právě jíte. Pak mi řekla, že si píše deník. Boží zkrátka!

Skoro by mi nevadila, kdyby mi nevypínala hudbu. Prý jí z toho bolí hlava, ale mě z jejího zpěvu taky někdy :D.

Skoro by mi nevadila, kdyby si nevařila šestkrát denně a nedělala mi chutě. No, já vím závidím :D. Ne fakt, dokážete si představit jaké množství neumytého nádobí všude bylo?

Skoro by mi nevadila, kdyby pořád nerozebírala svoje bývalé z nichž jeden byl učitel a druhý ženatý chlap.

Skoro by mi nevadila, kdybych věděla, co jsou to čakry.

Skoro by mi nevadila, kdyby mi nekritizovala pozdní příchody. Že jí prý narušuju spánkový cykly.

Skoro by mi nevadila, kdyby jí nevolala kámoška ve dvě ráno a nevzbudilo mě to. Tohle bylo častější než byste čekali.

Skoro by mi nevadila, kdyby z ničeho nic neříkala věci do úplného ticha, jako že mám hezká prsa nebo se mi mění postava (proboha nejsem v pubertě a vývin už mám za sebou). Co na to jako odpovědět? No, já se tomu jako obvykle jenom smála :D.


Doteď vlastně nevím, co si o téhle osobě myslet. Bydlet s ní bylo fakt za trest, ale jinak se s ní povídalo dost dobře. 

Zablokovaná karta

Někdy mám opravdu pochybnosti o své inteligenci a zejména paměti.

Tohle se mi stalo asi rok po vydání karty a na mojí obranu jsem kartu nepoužívala asi tři týdny, což je poměrně netypické.

Takhle si jdu vybrat do bankomatu.

Všechno v pohodě, než přijde na řadu PIN kód.

První pokus. Nějak nevyšel. Hm.... to je teda sakra divný.


No nic, asi jsem se přemáčkla. Jenže napodruhé jako taky nic. Blbý bankomat! Určitě to musí být jeho chyba! Nebo měla být tahle číslice tam a tamta tam? Jo, určitě to tak je.

Tak to tam zkrátka naťukám. Sakra, karta byla zablokována. Něco jsem o tom slyšela, prý jí i ten bankomat i sežere, ale moje to naštěstí přežila.

A můj výraz vypadal asi nějak takhle. A to nekecám.

Naštěstí mi v bance řekli, že to je jenom dočasné a bude to trvat dva týdny, myslím. 

Když jsem si doma ověřovala PIN, tak jsem zjistila, že jsem tam zadala PIN kód telefonu :/. Ano, lidská blbost nezná hranice. Nebo ta moje. 

Díky bohu se mi to zatím nestalo v obchodě.. to je jedna z mých nočních můr, ale pro jistotu si pokaždé před pokladnou zopakuji PIN, abych se neztrapnila :D. 

Stalo se vám někdy něco podobného?

Znáš mého kámoše? Je teplý.

Takhle jsem kupovala na baru vodky s džusem. Samozřejmě nebyly jen pro mě. Nejsem žádný sobec, že jo.

A jeden chlápek na mě promluvil slovensky. Začal se mě ptát, jestli jsem prý koukala na fotbal. Proč "Koukala jste na fotbal, slečno?" zeptal se
"Měla bych snad?" Naprosto nechápu, fakt ne.

A pak změnil téma. Prý jeho kámoš je teplý. Tak mu říkám, že je super, že se k tomu přiznává. Každopádně nebyl jediný ten večer, kdo se tím chlubil. Jeden kluk si půjčil zřejmě od kámošky růžovou šálu a třikrát za večer se nás ptal zda mu to sluší.

Samozřejmě, že ano. Není nad opilého kluka v růžové šále, který lpí po pozornosti.

A začalo to být ještě divnější...

Jeho kámoš, který měl být teplý mi hladil záda a zadek. No byl aspoň hezký a lepší než ten úchylák z tramvaje.

Je zkrátka něco divného a nepříjemného na tom, když vám cizí člověk naruší  osobní prostor.

Každopádně divnější balící větu jsem v životě neslyšela.

Jaké je to bydlet se třemi kluky na bytě?

Prkýnko nahoře je na denním pořádku. A třeba ve tři ráno už na to moc nemyslíte. Navíc mě vůbec neláká se ho několikrát denně chytat a dávat ho dolů. Já vím, že můžu být ráda, že nemočí po zdech. Taky jako jsem.

Dva ze tří neuklízejí (jednoho jsem si vybrala dobrovolně). Neumýt použité nádobí čtyři dny? Není problém. Neuklidit nádobí týden? Není problém. Nikdy nevyčistit, co si ušpiním, taky není žádný problém. Zkrátka čistota je naprostý přežitek.

A ten třetí je pravý opak. Přijde večer z práce a začne třeba rovnat v koupelně kosmetiku. 

Musím říct, že často slyším, že se třeba zametá v obýváku, ale pak vypadá úplně stejně. Jak je to možný? Záhada zatím nebyla vyřešena. 

Možná to bude koštětem, které je v takovém stavu, že po úklidu je to horší než předtím. A přitom pán, co neuklízí, má ve svém pokoji vysavač, ale možná na něj zapomněl, protože je pod hromadou hadrů nebo něco takového. 

A to ani nemluvím o tom, když se začnou ozývat zvuky vášně od vedle ve dvě ráno. To se mi tedy ještě nestalo, ale je to naštěstí většinou jenom tří minutová akce, takže to není zas tak hrozný. Kdyby něco vydržel, tak by to bylo mnohem horší. 

A to ani nemluvím jaký jsou fotbalový nadšenci. V obýváku mají dokonce i plakát s fotbalisty, takže se nedivím, že na něj koukají tak často a hlasitě. Je to hodně hlasitý. A taky se snad baví jenom o fotbale. 

Popravdě bych na záchodě čekala třeba nějaký porno časopis. Tady ne. Najdete tam pouze něco o sportu a něco o betonu. Beton?!

Jako nechci si stěžovat, ale je to zkrátka jiné bydlet s dospělými muži. Jde jenom o zvyk :). A přítel je fakt super.

Knižní tipy I.

Jo Nesbo - Sněhulák

Dlouho jsem se tomuto autorovi vyhýbala, protože dnešní bestsellery bývají většinou shitky. Musím vám ale říct, že to byla velká chyba. Je to skvělý spisovatel.

Kniha je plná zvratů a popravdě vůbec netušíte, kdo by mohl být vrahem a vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být ten, kdo to ve skutečnosti byl. Navíc se mi líbí, že ani hlavní hrdina není přímo kladný a má opravdu spoustu chyb a navíc je alkoholik. Jenže kdo by si nezamiloval charismatického génia s nějakými problémy?

Určitě si přečtu i další knihy a doufám, že budou stejně dobré.

Navíc jsem si toho ani nevšimla, ale začala jsem myslím sedmým dílem, ale naprosto jsem to netušila, protože je tam vše naprosto skvěle popsané, že ani nepotřebujete informace z těch předchozích knih.

William Peter Blatty - Exorcista

Horory čtu sice hodně, ale tohle je fakt jeden z nejlepších, co jsem kdy četla. Je to tak úžasně a opravdu strašidelně napsané, že vás to úplně vtáhne do děje a přijde vám to reálné.

Popravdě možná i budete litovat, že jste některé pasáže četli, protože jsou fakt nechutné a nemůžete je dostat z hlavy. Jsou hrozně naturalisticky popsané. Po nějakém čase s nimi budete strašit své blízké, protože vám to přijde jako velká sranda.

Meg Cabot - V kůži supermodelky

Co bych dělala, kdybych se probudila jako topmodelka?

Možná bych i začala ječet...   ale  pak bych se hodně přežrala a už by ze mě byla jedině modelka plus size.

Popravdě jsem od této knihy čekala nějaké příjemné počtení a kupodivu to vůbec není špatná kniha. Radši bych si přečetla tohle stokrát dokola než odstíny šedi. V knize se mi moc líbí ten kontrast mezi obyčejným životem a životem slavného člověka.

Popravdě bych takhle slavná ani být nechtěla.

Je to opravdu čtivé a má to zajímavý příběh, takže určitě budu pokračovat někdy v téhle sérii.



Jaká kniha zaujala v poslední době vás? Tipů na ně není nikdy dost!

Jak jsem aukru zaplatila 1,94 Kč

Tak jsem jako jednou zase něco prodala na aukru. Jako fakt to byla asi jedna věc za celý měsíc.

Přišlo mi tedy několik upozorňujících mailů, že musím dluh vyrovnat a bla bla bla. Tak se těm mailům přirozeně jenom směju, protože komu se vyplatí vůbec zadávat dvakrát prověřovací kód v internetovém bankovnictví kvůli necelým dvěma korunám, že jo?!

Vám snad ano?

Po nějaké době jsem teda chtěla něco prodat na aukru a ti "úžasní" lidé mi zablokovali účet. Takhle rozčarovaná jsem nebyla už  opravdu  dlouho. Kvůli poplatkům. Zkrátka jsem rebel.

Ještě ke všemu v té době byly všude kauzy s exekutory a nezaplacenými poplatky u lékaře. Dluh se pak vyšplhal klidně do několika tisíc z pár korun. Právníci jsou zkrátka někdy nenažraní ;).

Když jsem si tedy představila, že z dvoukorunového dluhu bych měla třeba zaplatit dva tisíce, tak jsem překonala veškerou mojí pohodlnost a zkrátka jim to zaplatila.

Já vím no, byl to zkrátka moment adrenalinu, který zažijete jen, když jste na pomezí zákona :).

Doufám, že to neutratíš všechno najednou drahé aukro.cz!

Proč jsem ráda ženou?

1. Protože si můžu kupovat voňavou kosmetiku, aniž bych vypadala nutně divně. Není totiž nic mužnějšího než sprchový gel s vůní meruněk. 
2. Protože máme nejlepší kamarádky, které nám rozumí nejlépe ze všech lidí na planetě. Kamarádkám nevadí, že už posté poslouchají vaše nářky třeba na nový iPhone (na muže). 
3. Ženy umějí opravdu poslouchat a necpou vám hned svoje řešení. 
4. Mám velice ráda vysoké podpatky.
5. Můžu brečet u filmu, aniž bych to svalovala na alergii, ale stejně to dělám :).
6. V obchodech je větší výběr oblečení a bot pro ženy. 
7. Protože ačkoli se mi z té představy dělá zatím nevolno, tak mi jediné můžeme mít dítě. 
8. Miluji vůně a voňavý dům. 
9. Navíc se mi líbí takzvaný multitasking. Jsem ráda, že toho zvládám hodně najednou, což se týká i víceúrovňového rozhovoru. 
10. Máme skryté pohlavní orgány, což je docela výhoda a vypadá to líp.

A proč jste rády nebo naopak nejste rády ženou?

Co mě naučily Zoufalé manželky

Nejlepší přátelé vám pomůžou pohřbít i mrtvolu, když je potřeba. To je pravý důkaz kamarádství.

Zcela materialistická Gabi se zcela změnila v úžasnou matku a manželku. Velké změny se pravděpodobně stát můžou. 

Pět dětí nemají v dnešní době jenom Romové.

Hromada dětí, atraktivní manžel a ještě skvělá kariéra. Tomu říkám americký sen.

I křehká žena může mít velkou zálibu ve střelných zbraních a nebojí se je použít.

Přejetí tchýně je naprosto odpustitelné, když je to hnusná semetrika.

Na to, že tak rády pečou, tak jsou pekelně hubené.

Mám pocit, že žiju v naprosto nudné ulici, protože se tady nikdo nevraždí a nevydírá.  Jak to máte ve vašem sousedství? Nosí vám někdo aspoň koláče?

Já na black metalovém koncertě. Blééé!!!

Nevěřím, že jsem přežila svůj první black metalový koncert.

"Výhodou"
tohohle žánru je, že není ani potřeba text, protože jim není vůbec rozumět. Natož, když měla přijít jedna v ajině, tak to nebyl žádný rozdíl. Zkrátka nevíte a posloucháte jen melodii.

Když jste se jich zeptali o čem písničky jsou, tak se máme prý zeptat textaře. Text asi fakt není důležitý :D.


A nejvíc mě dostala proměna jednoho kluka z kapely. Zkrátka s make-upem jako zombie vypadá drsně i kluk s naducanými tvářičkami.

Nemůžu si pomoct, ale taková black metalová serenáda pod balkónem by byla skvělá podívaná.

Muž má vždy pravdu! Nebo spíš... idiot má svoji pravdu!!!

Nedávno jsem jela tramvají.

Jako nebylo by to vlastně vůbec zajímavé, kdybych nevyslechla jeden z nejstupidnějších rozhovorů za poslední měsíc.

Dva manželé jedou tramvají.

Chlápek povídá manželce: "To se fakt nemůžeš naučit ani to nejzákladnější pravidlo?"

Ona: "Jaké?"

On: "Nejzákladnější pravidlo v tramvaji, víš. Lístek musíš mít v ruce. Kdyby přišel revizor, tak aby nemusel čekat až ho vyhrabeš! Ty seš někdy fakt blbá! Vytáhni ho!!! Ty se nikdy fakt nic nenaučíš!"

To už mi bylo jeho partnerky fakt líto, protože byl docela hlasitý a měla jsem chuť ho praštit. Ale nakonec s ním žije ona a vybrala si to. A popravdě i hnusně vypadal, ale o to tady nejde.

Ona: "To snad není žádný pravidlo ne?"

On: "Samozřejmě že je! Hele, Airbank. U nich bych si vzal půjčku," vykřikne radostně.

Tou poslední větou se korunoval na blbouna tohoto měsíce :D. Gratuluji!! V dnešní konkurenci to není lehké :). 

Příspěvky na blozích, které většinou nečtu

Kdyby měl čtenář blogů přečíst každý příspěvek, který kdo napsal, tak by to trvalo asi celou věčnost. Navíc každý se zajímá o něco jiného.

Dobře od některých lidí si přečtu všechno, protože mají dobrý styl psaní. Tady je seznam příspěvků, které většinou přeskakuji:

1. Týdenní rekapitulace, které jsou stejné jako u většiny obyvatel naší republiky. Většinou jsou o válení a koukání seriálů. O tom si fakt číst nemusím. 
2. Reporty z výletů ve kterých je dvacet skoro stejných fotek a text je většinou takové to nudné shrnutí, co jste dělali a to velmi podrobně. Z jednoho víkendu se zkrátka udělá školní referát. A koho baví referáty?
3. Taky nekoukám na outfity dne. Teda pokud k tomu někdo neumí napsat dobrý text, což se mi stalo jedině u zahraničních blogů. Nebaví mě to, protože mi to nic nedává. Akorát se mi z toho sekne notebook. 
4. Jelikož mám zvláštní vztah k dětem, tak vynechávám i články o nich. 
5. Články o kosmetice a líčení už taky vynechávám. 
6. Recepty. Asi to bude tím, že většinou vařím těch mých pár ověřených jídel, která jsou jednoduchá a nezkouším nic super nového. Většinou mám z těch obrázků akorát hrozný hlad!
7. Random fotky nemůžu už ani cítit. Je to zkrátka "článek" z nedostatku nápadů a kreativity.
8. A nemůžu vynechat články "new in". Proč bych měla dobrovolně koukat, kdo si  pořídil něco nového? Je to zkrátka "článek" z nedostatku nápadů a kreativity.
9. Nikdy jsem nečetla články, kde je hlavním aktérem vaše manikúra a nový lak na nehty. V horším případě je ta manikúra ještě fakt nepovedená.
10. Už mě nic nenapadá :).

A jaké články vynecháváte vy?

Ovládněte svůj metabolismus

Tak konečně jsem přečetla knihu od Jillian Michaels "Ovládněte svůj metabolismus". Jillian určitě většina blogosvěta zná z jejich vysokointenzivních cvičení, které ale opravdu fungují.

Co jsem si z této knihy tedy vzala?

Zaprvé jsem se dozvěděla, co je to ten metabolismus. Vůbec jsem netušila, že je to taková velká chemická laboratoř složená z hormonů. A právě většina z nás má tyto hormony vychýlené. Proto třeba někteří lidé nespalují tuky, ale ukládají je.

Doporučuje jíst jen ty potraviny, které vyrostly v zemi nebo mají matku a nebyly nijak upravené člověkem. A taky to musí být bio. Zkrátka ideální pro studentský rozpočet :D.

Diety mají taky hodně špatný efekt na hormony. Navíc mi byl konečně vysvětlen jojo efekt.

Ani po jedné makroživině se netloustne a není špatná. Potřebujeme je, ale jíst ve vyváženém množství.

Pokud spíte méně než sedm a více než devět hodin, tak toho sníte mnohem více v průběhu dne. A taky rostou chutě na slané, sladké a chleba.

Léky taky ovlivňují náš metabolismus. Třeba po hormonální antikoncepci by člověk čekal, že ztloustne, protože mu rozhodí hormony, ale třeba takové antidepresiva, antipsychotika, antidiabetika, antihistaminika, Accutane a hodně dalšího vám udělají stejnou službu.

Kouření z dlouhodobého hlediska prý podporuje přibírání. Podporuje inzulinovou rezistenci a diabetes a tloustne po něm břicho. Taky se po nich hrozně stárne.

Docela dost mě taky překvapilo kolik je v životním prostředí toxinů. Z naší moči se prý do odpadních vod dostane třeba tolik zbytků léků až mě to fakt překvapilo. Čističky odpadních vod to zatím neumějí zpracovat... no spíše je to drahé.

Zpracované potraviny  tělo neumí vůbec zpracovat a neví, co si s tím počít.

Co vynechat?

Ztužené tuky - k tomu abychom si zničili zdraví stačí sníst 20 až 60 kalorií z umělých tuků denně. Je to ta nejhorší věc na srdce.

Rafinované obiloviny - neobsahují žádné živiny a ještě po nich chytneme žravou. Vedou taky k inzulinové rezistenci a diabetu.

Kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy - po snězení se netvoří inzulin a leptin, takže necítíte pocit sytosti a přejíte se.

Umělá sladidla - tělo čeká, že dostane kalorie, ale nepřicházejí, takže je musí kompenzovat jídlem. Taky si na tohle může zvyknout a přestane pálit tolik kalorií. Aspartam je taky podezřelý z toho, že poškozuje centra chuti.

Umělé konzervační látky a barviva - podporují stárnutí, autoimunitní onemocnění a rakovinu a mnoho dalších komplikací.  Třeba barviva mají jen estetickou funkci, ale s tělem dokážou udělat docela paseku. Třeba skupina dětí dodržovala šest týdnů stravu bez přídatných látek a jejich hyperaktivita se zlepšila.

Glutamáty - slaně ochucují potravinu. Glutamáty narušují chemii mozku a nervový systém.


Další kvanta se dozvíte v knížce a navíc se dozvíte proč to tak je. Jillian umí všechno úžasně vysvětlit i laikům. Moc se mi taky líbí, že zná tyhle věci z vlastní zkušenosti. Jako dítě měla nadváhu, pak začal kolotoč diet a naprosto zničený metabolismus, kdy třeba přestala cvičit a přibrala sedm kilo.

Telefon ze záhrobí

Sestra za mnou  přišla úplně vyděšená. Prý je ráno vzbudil budík v sedm.

Kdybyste znali sestru, tak ta budíky naprosto ignoruje a všude chodí pozdě, ale tohle bylo jiné. 

Prý by to nebylo nic divného.

Její přítel jí povídá, ať ten humus vypne a ona hledá mobil.

"Můj to není! Musí to být tvůj," říká sestra.

"Takové stupidní vyzvánění nemám!" odpovídá.

Tak co to je ksakru?

Tak to tam všude hledají a nakonec to bylo z krabice starých telefonů, které si nechává k pozdějšímu smontování a na náhradní díly. Nějaký telefon se zkrátka najednou probral k životu!

Věci, které jsem se naučila o lásce jako malá z televize

Je naprosto úžasné, jak samotná média ovlivňují myšlení už odmala. Naštěstí už si většinu z těchto věcí nemyslím, ale právě jsem si zavzpomínala a nemohla jsem to nesepsat :D.


Díky komediím pro mladé jsem si myslela, že když vás osloví kluk, tak jde vždycky o nějakou podělanou sázku.

Díky komediím pro mladé jsem si myslela, že kluci se s vámi stejně chtějí jenom vyspat. Ani mi to nemuseli vtloukat do hlavy rodiče :).

Díky televizním novinám jsem si myslela, že  škrcení nebo ubytí manželek je hodně časté a ještě si o to říkala.

Díky televizním novinám jsem si myslela, že domácí násilí je asi hodně běžná věc a řekla jsem si, že se nikdy nevdám. Modřiny mi vůbec nesluší.

Díky romantickým filmům jsem si myslela, že když spatříte najednou toho pravého v davu, tak to hned poznáte. A když ho políbíte, tak zažijete minimálně ohňostroj.

Díky romantickým filmům jsem si myslela, že když se rozhodnete překvapit svého drahého, tak tam má zaručeně jinou a není to dobrý nápad.                          

Díky telenovelám jsem si myslela, že není nic lepšího, než když se o vás chlapi poperou a ženy intrikují :).

Napadá vás něco? Piště do komentářů!

Co přineslo září

Díky bohu, že už je počasí na dlouhé kabáty, protože můžu nakoupit i v pyžamu. Fakt miluji trenčkoty. Vezmete si podpatky a vypadáte úplně normálně, i když máte to nejtrapnější pyžamo. Jen si ho nesmíte  sundat :D.

Taky mě naprosto rozsekala spolubydlící. Úplně vážně mi povídá, že mám hezký dekolt. Už dlouho jsem se tak nezasmála.

Není nad to být doma, kde funguje internet a nevypadává na několik hodin. A taky je skvělý se opět přivítat se stolním počítačem. S netbookem to může být někdy fakt utrpení.

Byla jsem poprvé v Lucerně, kde jsem se dozvěděla, proč cizinci tak rádi jezdí do Čech. Prý kvůli Češkám, protože mají hezké lícní kosti . Tomu říkám skvělý důvod!

A není nad to mít po roce a půl ostříhané vlasy. A ještě zadarmo :)

A už dva týdny jsem neměla kafe a prošla jsem si hrozným absťákem, ale konečně chodím spát v normální hodinu a neponocuji!

Jedna závislost vystřídala druhou a jsem závislá na South Parku. Ti parchanti mě zkrátka hrozně baví a jak se v jedné epizodě objevili The Cure, tak je závislost dokončena!

A pak jsem viděla ten nový film Velký Gatsby a moc se mi to nelíbilo. A kde se vzala najednou ta moderní hudba?

Tancování na Wii je fakt nejlepší způsob pálení kalorií.

Věci, které na prvním rande dělat neměl

Zkoušet vás z anglických slovíček a ještě opravovat výslovnost. Ono je celkově docela dost oblíbené zkoušet z čehokoliv. Asi, že nejste tupá, ale on zaručeně vypadá divně. 

Ošahávat vás proti vaší vůli taky není nejlepší.  A dvě deci vína mě zas tak neoblbnou :D. A to měl takový hezký tlachy o tom, jak lidi mají předsudky a že si holky hned myslí, že se s nimi chce vyspat. Ale není to nic co by facka nevyřešila.

Chtít po vás nezávazný vztah. A když se zeptáte, jak to myslí. Tak prý jeho kámoš, chodí s holkou už pár let a nikdy si neřekli, že spolu chodí. Tak takhle si teda nezávazný vztah moc nepředstavuji :D. 

A ne z mojí zkušenosti:

Určitě se bavte o tom, jak úhledně máte napsané poznámky v sešitě na statistiku a bavte se jenom o tom. A o škole a známkách. Taky mě dokáže statistika rozpálit. A nejlepší seznamovací věta je zaručeně: "Jaké jsi měl vysvědčení?"

Na rande vezměte určitě garde, protože jste slušná holka z minulého století. Jeden bude křen a tipuju to na toho kluka.


A stalo se něco takového vám?

Drsná Hra o trůny

Tak jsem konečně dočetla Hry o trůny od George R. R. Martina. A tady je můj názor.

Skoro mi přijde, že když chcete napsat dobrou fantasy knihu musíte mít dvě až tři křestní jména. Spíš než fantasy je to historický román s hodně boji, meči a tvrďáckými kecami.

Kniha vypráví příběhy různých postav a musím říct, že je jich tam tolik, že se divím, že se sám autor do toho nezamotal. Ke konci knihy už jsem se v tom začínala i orientovat.

Žijí ve světě, který je pochmurný, ledový a krutý. Připomíná mi to středověk.

Vůbec není zvrácené chtít si vzít svoji sestru z důvodu zachování rodu. Prý se to tak dělá po generace... asi proto jsou tak bledí. A ještě s ní mluvit jako s nějakou děvkou.

Vůbec není zvrácené shodit malého chlapce z velké výšky, abych utajil svou nevěru. Královna je tedy fakt dobrá mrcha.

Vůbec není zvrácené, že na svatbě dojde ke skupinovému sexu.


Manželka zásadně toleruje milenky svého muže. Kupodivu třeba Starkovi mají úplně idylický vztah, i když má manžílek bastarda.

A až se budu představovat příště, tak nezapomenu říct, že jsem za bouře zrozená a z krve a semena mého otce Dobyvatele :D.

Pokud si pod pojmem princ na bílém koni představíte prince z pohádky, tak tohle je úplný opak.


Kniha není čtivá hned od začátku, ale musíte se do ní jaksi dostat a docela to trvá. Pak už je to dobrý, ale není to zase žádný literární zázrak. Vlastně ani nevím, jestli si přečtu druhý díl :).

Četli jste ji?

Jak to vypadá, když si hledáte práci/brigádu?

Nějakou dobu  jsem teď projížděla inzeráty a z nějakého zvrhlého důvodu mě to i hrozně baví. Všimla jsem si ale pár podivných a opakujících se věcí.

Pokud chcete najít práci jako uklízečka, tak musíte mít minimálně rok praxe. Už vidím, jak do referencí napíšu moje maminka a doba trvání je zhruba dvanáct let. Zejména vytírání podlah jsem přivedla k dokonalosti.

Celkově na ty nejméně kvalifikované místa mají docela dost požadavků.

Měl by existovat filtr pro call centra.

Odpovíte na stovky inzerátů, ale zavolá vám třeba jenom deset zaměstnavatelů. A ještě je to třeba o dva týdny až měsíc později.

Když už odpoví třeba mailem, tak je vůbec nenapadne odpovědět na váš inzerát, kde je napsaný předmět. Moc práce asi a vy pak vůbec netušíte o jaké pozici to píšou.

A úplně nejlepší je, když vám zavolají a dělají s vámi pohovor přes telefon a vy vůbec nevíte o jaký inzerát šlo. A normálně se vás ptají, co vás na tom zaujalo a proč to chcete dělat. Někdy i na mnohem podrobnější otázky. Tohle se mi stalo asi třikrát a jednou to bylo fakt na třicet minut a vůbec jsem nevěděla o čem mluvím :D. 

Mýty o vysokých školách

Na VŠ se jenom paří.

Tady záleží na oboru a povaze. Znám lidi, co si představují jako největší zábavu pít a hulit od rána do večera, ale je jich fakt minimum. Většinou školní akce jsou tak přeplněné, že se tam nedá hnout, dýchat a jako bonus vás nějaký idiot polije Red Bullem nové boty, které už nikdy nevyčistíte. Sladká srač*a! A ještě na vás někdo zaručeně šplouchne pivo.

Jako taková koncentrace zmařeného piva, minimálního místa a opilé elity národa (kolikrát i v bezvědomí) se jen tak nevidí. Není nad soukromé akce.

Spousta volného času a učení až o zkouškovém

Taky jsem žila v této naivní představě, ale bohužel to tak není na všech školách, ale zase znám lidi a prý na jejich VŠ měli zkouškové za jeden až dva týdny.

Třeba jen k blbému zápočtu je potřeba splnit šest podmínek a teprve pak se jde ke zkoušce. A pak někdo chytrý vymyslel průběžné testy a prezentace. A věřte mi, že když schytáte nějakýho lenocha, který si myslí,že za něj vše uděláte, tak to vám nepřeju. Určitě, ale nedělejte jeho část práce. Jako že jich potkáte hodně :D. A mají vždycky vtipné výmluvy...

Spousta k sexu svolných vysokoškolaček

Tohle je hrozně rozšířený mýtus díky pornu. Četla jsem naopak výzkum a podle něj jsou právě tyhle holky nejvěrnější a začíná to třeba až ve čtyřicítce.

Půjdu na VŠ a budu mít lepší plat

Teda za předpokladu, že najdete práci a ještě většina absolventů začíná na podprůměrných pozicích a až časem se vypracuje. Ono není zase takové tajemství, že takové humanistické obory to mají s uplatněním fakt těžké a bez praxe je to fakt na prd. A můžete být chytří jak chcete a můžete hledat zkrátka měsíce práci. Ono takových lidí je.

A prý personalisté říkají Erasmu chlastací zahraniční výlet. Chce to nebýt líný a udělat si praxi při škole. Ale to se většině nechce, protože kdy by pak chlastali :P.

Nevím, co budu dělat, tak jdu na VŠ

A pak většina zjistí, že je to vlastně nebaví a hážou peníze oknem. Nebo vlastně spíše jejich rodiče, i když podle mého by dospělý člověk měl mít tu zodpovědnost a aspoň něco zaplatit.

A pak slyším absolventky říkat, že nevědí, co budou dělat a musí si najít bohatého manžela.

A pak slyším, že vejška vám do života nic praktického nedá, což je z velké části pravda :). Ale to jste měli jít to práce a zjistit, co vás vlastně baví a nebaví. Přijde mi, že vejška je už jenom k získání těch teoretických znalostí.

Maturita byla s vyznamenáním, takže by neměl být problém mít prospěchové stipendium.

Dobře, tak naivní zase nejsem, abych tomu věřila. Ale často tento výrok slyším od hodně lidí. A musím říct, že první zkouškové všechny probere.

Pamatuji si doteď jaké rozčarování bylo, když jsem se naučila celý skripta (a to ani nemluvím o tom kolik tam bylo chyb), fakt jsem se rozepsala a nakonec z toho byla trojka. Zkrátka první zkouška a byla jsem fakt rozhozená, protože jsem na to nebyla zvyklá. A postupem času jste rádi i za ty trojky a že to máte konečně z krku a můžete všechno vypustit.


A jaké bylo vaše setkání s realitou? Nebo se právě chystáte na VŠ? 

Věci v kterých jsem měla jasno jako dítě, ale pak jsem z toho nějak vyrostla

Určitě půjdu na ekonomickou VŠ. Bohužel vejška vůbec není taková, jak jsem čekala, ale něco se dá opravdu využít.

Jednou budu velká manažerka a budu mít kupu peněz! Pak jsem ale zjistila, že nikdo nedělá to, co chce, ale to, co musí. A nejhorší na tom je, že už ani pořádně nevím, co chci dělat :D.

Nemůžu utrácet, musím šetřit na důchod. Tohle jsem snad řekla v první třídě a nikdo to nechápal :D. Moje současné já by se mělo opravdu poučit.

A babi ze mě byla akorát nešťastná, že si mám najít bohatého chlapa, protože ty předcházející body se mi nikdy nemůžou splnit :D. Už mi to říká asi deset let. Tak jí ještě říkám, že se nikdy nevdám a nebudu mít děti. Chudák, měla skoro infarkt, není nad to mít tvrdohlavou vnučku.

Já nemůžu jíst přece mrtvoly zvířat! Tohle přesvědčení mi vydrželo snad čtyři roky a doteď maso zas tolik nemusím, ale už jsem hodně polevila v tom stoprocentním přesvědčení :D.

Máte taky něco podobného? Tak napište do komentářů!

Co mě naučil film Sucker Punch

Myslela jsem si, že když jste v blázinci, tak vám nezáleží tolik na vzhledu. Ovšem tento blázinec je jiný a všichni jsou úžasně namalovaní a hlavní hrdinka nosí školácké copánky. Proč po sobě třeba nehází výkaly jako v normálním blázinci? (Přeháním!)

Taky bych tak chtěla vypadat po lobotomii. Už vidím, jak mi každé ráno personál dělá culíčky, make-up a umělé řasy.

Když jsou kolem pana režiséra krátké sukně, tak zřejmě postrádá schopnost natočit smysluplný film. On by byl i dobrý, kdyby z těch holek neudělal děvky-bojovnice.

Ne fakt. Šli byste se s někým poprat v minisukni, podkolenkách a vlajícími vlasy? Každý, kdo měl mladší sestru ví, že tahání za vlasy bolí.

Kdybych plánovala takovou akci, tak by mě hlavně zajímalo, abych vypadala stylově, ale ve snech je možný vše :D.

Člověk by navíc řekl, že uvidíme nějaké hambaté scény, když už se to tedy odehrává v bordelu, ale vše je natočeno ve vší počestnosti.

Zdroj

Co přinesl srpen?

Zase jsem se přestěhovala a teď konečně bydlím s holkou. A ona má masérský kurz a víte, co to znamená? Masáže zdarma! Taky si ráda zpívá a je zřejmě hodně na spirituální věci. Nezpívá ale Madonnu, ale připomíná mi to spíš takový meditační cvičení. Nevím, jak to popsat, ale je to uklidňující.

S wifi o kterou se dělí osm lidí není žádná sranda!

Je docela sranda, když se vám koukne na NB informatik a začne kritizovat všechno, ale to že je fakt zaprášený mu vůbec nevadí. Prý i rozlišení jsem měla špatně, ještě že mě přišel spasit.


Jaký expert si zapomene ponožky na bowling? Naštěstí ve velkém městě je mají a zřejmě je dotuje náš podnik, protože byly zdarma :).

Není nad to si sednout do okna (hádám v sedmým patře) a zpívat si písničky. Je to mnohem lepší než terapie a pomáhá to během pár minut.

Laser game je fakt sranda, ale pět minut vás dokáže naprosto odrovnat. Jen nechápu, proč stačí jedna střela na zabití vlastního a pět na zabití nepřítele :D. Když mu prostřelíte hrudník, tak musí být zkrátka mrtvý.

Při bowlingu jsem si zlomila nehet, ale odehrála jsem to i s tímto smrtelným zraněním.

A mám novou práci z které jsem fakt nadšená.

A vůbec mi nedošlo, jaký je problém, když nefungují v Tescu karty a vás vůbec nenapadne, že byste mohli zajít do bankomatu :).

Na Andělovi nešly eskalátory a byla sranda jít do těch schodů a každou chvíli se zastavit, protože už někdo nemůže a ještě líp do někoho vrazit. Skvělá souhra davu :P. 

Věci, které na prvním rande říkat neměl

Podvedl jsem svojí bejvalku. Jestli si myslíte, že vám se to stát nemůže, tak jste víc naivní než já. Ale zase aspoň nelže a víte do čeho nechcete jít / jdete.

Mám vlastní letadlo. Vezmu tě kam chceš.

Nesnáším Harryho Pottera.

A co chceš dělat, vole? Nebo jakákoliv přezdívka pro jeho kámoše.

Promiň, že jdu pozdě, nemohl jsem najít fén.

Napíšu SMS, že přijdu třeba o něco později a má větší zpoždění než já a nenapadne ho napsat.

Půjčíš mi na to kafe?

Půjdeš se mnou na promoci?


Tak v takovýhle chvílích mi přijde na místě zdrhnout :D.

A jaká věta uvízla v hlavě vám?

Noční můra jménem spolubydlení

Nedávno jsem si musela narychlo najít nový byt a volba padla na Modřany. Jenže jako student si zkrátka nemůžu dovolit bydlet sama.

1.den
Pronajímatel mi řekl jinou adresu a já si poněkud zajela. Tak mu píšu SMS a volám, kde je. Píše mi, že přijede do půlhodiny. Musím říct, že akorát byly ty tropické vedra a byla jsem z toho stěhování fakt odrovnaná.

Nesnáším grilování se. A ještě se tahat s taškami. A pak se teda dozvím, že jsem na špatném místě a musím jinam. Fakt na zabití.

Jen mě dostalo, když se snažil vypočítat poměrnou částku, kterou mám zaplatit za devět dnů a vůbec mu to nešlo :D. A to prý chodil na technickou vejšku, ale odešel, dostal lepší nabídku. Tak jsem mu to musela vysvětlit. 

A to mi ani nechtěl vysvětlit jak zapnu DVD, protože je to prý na mě moc složité.

2.den
Ráno tady dělal hrozný bordel. Zapne si nahlas rádio a začne vysávat, i když vidí, že spím :(. A to jsem vůbec nemohla usnout a jsem fakt ospalá. 

Taky leze do pokoje bez ťukání, tak tohle fakt asi nebude fungovat.

3.den

Přišel s vážnou tváří a řekl, že si musíme promluvit. Znělo to jako kdyby někdo umřel.

Jen jsem byla unavená a šla si udělat polívku, když tam něco vařil. Tak mi úplně uraženě řekl, že tohle se mu nelíbí. Prý mám říkat, co budu dělat. A taky se mě zeptal, jak vycházím s lidmi. Prý bydlel s hodně holkami, ale prý jsem hodně zvláštní. Zeptal se jestli nemám poruchu chování. To mě teda urazilo, ale i rozesmálo. Ani mi nevysvětlil proč.

Možná je to tím, že se ho ptám a bavím se s ním jako jediná, ale to není důvod tohle říkat.

První noc chtěl po mě masáž, což je dost divný. A otravoval s tím ještě tři noci. Přece nebudu masírovat cizího člověka. Je to docela intimní věc, myslím.

Ale já mám poruchu chování! Bože!

4.den

Vietnamci dělají párty a jejich děti tam řvou až do dvou do rána. Zatím jsem skoro nespala. Nedá se to, protože pořád chodí pro vodu nebo jídlo. Dneska si dokonce o půlnoci dělal banánový koktejl v mixéru!

Pak jsem odjela radši na víkend :). Trochu se vyspat a nabrat síly. Už mi bylo jasný, že další měsíc budu už někde jinde.

6.den

Mi poslal SMS, že prý se musím odstěhovat a bydlení je spousta a že už má někoho jiného. Dva dny před začátkem nového měsíce. Zkrátka borec. 

A ráno začal zase rejpat, že prý proč nejdu do práce. Po ránu byl všeobecně hnusný. Taky mi říkal, proč neběhám nebo nebruslím. Ono hlavně, co je mu do toho. 

Představte si, že spíte a někdo do vás začne rýt. Vůbec to není hezký. 

Večer jsme koukali se spolubydlící na horor a přišel. Kazič zábavy. Nejdřív začal s tím, proč jsem zapínala bedny, když mi to zakázal. Pak se divil, že jsem zvládla zapnout DVD, i když mi to neřekl jak. Prý je, ale moc unavený a jde spát. V osm! Tak horor nebyl, ale byl v přímém přenosu.

7.den

Jsme teda chtěly dokoukat ten film, ale  vzal nám ovladač. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale opravdu jej vzal!

Naštěstí to jde zapnout i bez něj, ale ten film byl stejně na houby. 

A ta spolubydlící mi řekla, že o mě řekl, že jsem čekala před barákem s taškami a prý se nade mnou smiloval, tak mě vzal do bytu. To je fakt slušná pohádka, ale vymýšlí si i o druhých.

Stejně jsem mu ale uklidila nádobí z myčky a schovala oblečení z balkónu, když pršelo. I když díky tomu se poslední den stal snesitelným.

Pounaučením je, že už nikdy nebudu bydlet s pronajímatelem. To fakt nikdy nekončí dobře. Nemáte soukromí a musíte se hodně přizpůsobit podle jejich zvyků.

A jaké máte zážitky se spolubydlením vy?

Pár věcí, které kazí můj status dospěláka

Zbožňuji animáky. Přiznám se, že takovou Ratatouille jsem viděla desetkrát. Nápodobně na tom bude Doba ledová, Madagaskar, Nemo... a teď musím vidět Já Padouch 2. Škoda, že už ráno nedávají animované seriály, asi si je musím stáhnout :/.

I když čtu hodně vyspělých knížek, tak nedám dopustit na Harryho Pottera a nestydím se říct, že ty knížky jsou to nejlepší, co jsem kdy četla. Už nikdy mě nic tak moc nechytlo.

Je to barevné, s hezkým potiskem, nebo jsou na tom třpytky? Beru. Nesnáším nudné věci a hodně dám u nich na obal, ale mám třeba jenom jedny černé šaty, ale desítky se zajímavými vzory nebo barvami.

Mám hroznou radost, když někdo sprintuje na tramvaj a odlítne mu žabka. No ono se neříká jen tak, že žabky do města nepatří :).

Stále mám pleť jako puberťák, ale to není tolik moje vina :). Takže děkuji mamince, že to předala dál. Sudičky byly věru štědré. Ale už to beru víc v pohodě a chodím před spolubydlícíma odlíčená, což je hrozný pokrok.

A pak, že si vůbec dospěle nepřipadám, i když už doma nebydlím a pracuji. Přijdu si, že ještě nic neumím a že jsem jediná neschopná  :). 

Jsem víc děvka nebo sobec?

Byla jsem na velkém nákupu v Ikei a opravdu jsem měla radost z nových přírůstků do svého bytu. Vlastně je to vůbec Ikei? Ale odpovídalo by to vzoru idea, tak snad jo :D. 

Tak si táhnu ten svůj super nákup a jsem unavená  z práce a začínám fakt nesnášet nákupy. Jsem ovšem moc ráda, že jsem svoje povinnosti splnila.

 Tak si sednu do metra a jsem ráda, že dneska už nic nemusím. 

A najednou mi nějaký chlápek povídá: 

- To sedadlo není pro flašku, ale pro lidi.

Tak mu odpovídám:

- Teď ale nikdo nestojí a až bude, tak samozřejmě sedadlo uvolním.

A on začal pěnit a byl hrozně nasranej. Vůbec jako nechápu, co ho tolik dožralo, ale popravdě si myslím, že už byl předtím nasranej na celej svět. 

Tak mi odpoví řevem (slyšeli to všichni kolem):

Lidi jako vy fakt nesnáším. Víte, co jste? Sobecká děvka! Ano, jste sobecká hnusná děvka! Je mi z vás na blití! 

Tak mu říkám s úsměvem:

- Já zase nemám v oblibě pesimisty jako jste vy. A nic o mě nevíte, tak si to nechce pro sebe.

Odpovídá:

- Si ze všeho ještě děláte srandu. On vás život naučí.

Život mě už naučil, ale to mu přece nebudu vykládat. Život mě naučil, že s úsměvem a správným přístupem mě už skoro nic nevykolejí. A on už vůbec ne. 

A pak už se mě začínali zastávat i lidi v metru. Té paní řekl, ať zavře klapačku, že je taky děvka. A jednomu klukovi, ať si sundá křížek, že prý

 je hrozný "svatoušek". A pak si něco pořád brblal, ale zkrátka jsem ho už jen ignorovala. 

A opravdu si nemyslím,  že byl ožralý. Zkrátka už takový je! 

Velmi věřím tomu, že to jaký máme postoj ke světu určuje, jaké věci nás potkají. Pesimisté přitahují jenom pesimisty a libujou si v tom pěkně spolu. A je to koneckonců jejich život, ale ať laskavě neuráží někoho koho neznají. 

Jako fakt miluji tyhle lidi, co si umí jen stěžovat a být nepříjemní.. radši ať se svým životem něco udělají. NIKDY NENÍ POZDĚ!

Nemůžu se teď rozhodnout, jestli jsem víc děvka nebo sobecká, ale lidi, co mě doopravdy znají, tak vědí :D.