Mýty o vysokých školách

Na VŠ se jenom paří.

Tady záleží na oboru a povaze. Znám lidi, co si představují jako největší zábavu pít a hulit od rána do večera, ale je jich fakt minimum. Většinou školní akce jsou tak přeplněné, že se tam nedá hnout, dýchat a jako bonus vás nějaký idiot polije Red Bullem nové boty, které už nikdy nevyčistíte. Sladká srač*a! A ještě na vás někdo zaručeně šplouchne pivo.

Jako taková koncentrace zmařeného piva, minimálního místa a opilé elity národa (kolikrát i v bezvědomí) se jen tak nevidí. Není nad soukromé akce.

Spousta volného času a učení až o zkouškovém

Taky jsem žila v této naivní představě, ale bohužel to tak není na všech školách, ale zase znám lidi a prý na jejich VŠ měli zkouškové za jeden až dva týdny.

Třeba jen k blbému zápočtu je potřeba splnit šest podmínek a teprve pak se jde ke zkoušce. A pak někdo chytrý vymyslel průběžné testy a prezentace. A věřte mi, že když schytáte nějakýho lenocha, který si myslí,že za něj vše uděláte, tak to vám nepřeju. Určitě, ale nedělejte jeho část práce. Jako že jich potkáte hodně :D. A mají vždycky vtipné výmluvy...

Spousta k sexu svolných vysokoškolaček

Tohle je hrozně rozšířený mýtus díky pornu. Četla jsem naopak výzkum a podle něj jsou právě tyhle holky nejvěrnější a začíná to třeba až ve čtyřicítce.

Půjdu na VŠ a budu mít lepší plat

Teda za předpokladu, že najdete práci a ještě většina absolventů začíná na podprůměrných pozicích a až časem se vypracuje. Ono není zase takové tajemství, že takové humanistické obory to mají s uplatněním fakt těžké a bez praxe je to fakt na prd. A můžete být chytří jak chcete a můžete hledat zkrátka měsíce práci. Ono takových lidí je.

A prý personalisté říkají Erasmu chlastací zahraniční výlet. Chce to nebýt líný a udělat si praxi při škole. Ale to se většině nechce, protože kdy by pak chlastali :P.

Nevím, co budu dělat, tak jdu na VŠ

A pak většina zjistí, že je to vlastně nebaví a hážou peníze oknem. Nebo vlastně spíše jejich rodiče, i když podle mého by dospělý člověk měl mít tu zodpovědnost a aspoň něco zaplatit.

A pak slyším absolventky říkat, že nevědí, co budou dělat a musí si najít bohatého manžela.

A pak slyším, že vejška vám do života nic praktického nedá, což je z velké části pravda :). Ale to jste měli jít to práce a zjistit, co vás vlastně baví a nebaví. Přijde mi, že vejška je už jenom k získání těch teoretických znalostí.

Maturita byla s vyznamenáním, takže by neměl být problém mít prospěchové stipendium.

Dobře, tak naivní zase nejsem, abych tomu věřila. Ale často tento výrok slyším od hodně lidí. A musím říct, že první zkouškové všechny probere.

Pamatuji si doteď jaké rozčarování bylo, když jsem se naučila celý skripta (a to ani nemluvím o tom kolik tam bylo chyb), fakt jsem se rozepsala a nakonec z toho byla trojka. Zkrátka první zkouška a byla jsem fakt rozhozená, protože jsem na to nebyla zvyklá. A postupem času jste rádi i za ty trojky a že to máte konečně z krku a můžete všechno vypustit.


A jaké bylo vaše setkání s realitou? Nebo se právě chystáte na VŠ? 

Věci v kterých jsem měla jasno jako dítě, ale pak jsem z toho nějak vyrostla

Určitě půjdu na ekonomickou VŠ. Bohužel vejška vůbec není taková, jak jsem čekala, ale něco se dá opravdu využít.

Jednou budu velká manažerka a budu mít kupu peněz! Pak jsem ale zjistila, že nikdo nedělá to, co chce, ale to, co musí. A nejhorší na tom je, že už ani pořádně nevím, co chci dělat :D.

Nemůžu utrácet, musím šetřit na důchod. Tohle jsem snad řekla v první třídě a nikdo to nechápal :D. Moje současné já by se mělo opravdu poučit.

A babi ze mě byla akorát nešťastná, že si mám najít bohatého chlapa, protože ty předcházející body se mi nikdy nemůžou splnit :D. Už mi to říká asi deset let. Tak jí ještě říkám, že se nikdy nevdám a nebudu mít děti. Chudák, měla skoro infarkt, není nad to mít tvrdohlavou vnučku.

Já nemůžu jíst přece mrtvoly zvířat! Tohle přesvědčení mi vydrželo snad čtyři roky a doteď maso zas tolik nemusím, ale už jsem hodně polevila v tom stoprocentním přesvědčení :D.

Máte taky něco podobného? Tak napište do komentářů!

Co mě naučil film Sucker Punch

Myslela jsem si, že když jste v blázinci, tak vám nezáleží tolik na vzhledu. Ovšem tento blázinec je jiný a všichni jsou úžasně namalovaní a hlavní hrdinka nosí školácké copánky. Proč po sobě třeba nehází výkaly jako v normálním blázinci? (Přeháním!)

Taky bych tak chtěla vypadat po lobotomii. Už vidím, jak mi každé ráno personál dělá culíčky, make-up a umělé řasy.

Když jsou kolem pana režiséra krátké sukně, tak zřejmě postrádá schopnost natočit smysluplný film. On by byl i dobrý, kdyby z těch holek neudělal děvky-bojovnice.

Ne fakt. Šli byste se s někým poprat v minisukni, podkolenkách a vlajícími vlasy? Každý, kdo měl mladší sestru ví, že tahání za vlasy bolí.

Kdybych plánovala takovou akci, tak by mě hlavně zajímalo, abych vypadala stylově, ale ve snech je možný vše :D.

Člověk by navíc řekl, že uvidíme nějaké hambaté scény, když už se to tedy odehrává v bordelu, ale vše je natočeno ve vší počestnosti.

Zdroj

Co přinesl srpen?

Zase jsem se přestěhovala a teď konečně bydlím s holkou. A ona má masérský kurz a víte, co to znamená? Masáže zdarma! Taky si ráda zpívá a je zřejmě hodně na spirituální věci. Nezpívá ale Madonnu, ale připomíná mi to spíš takový meditační cvičení. Nevím, jak to popsat, ale je to uklidňující.

S wifi o kterou se dělí osm lidí není žádná sranda!

Je docela sranda, když se vám koukne na NB informatik a začne kritizovat všechno, ale to že je fakt zaprášený mu vůbec nevadí. Prý i rozlišení jsem měla špatně, ještě že mě přišel spasit.


Jaký expert si zapomene ponožky na bowling? Naštěstí ve velkém městě je mají a zřejmě je dotuje náš podnik, protože byly zdarma :).

Není nad to si sednout do okna (hádám v sedmým patře) a zpívat si písničky. Je to mnohem lepší než terapie a pomáhá to během pár minut.

Laser game je fakt sranda, ale pět minut vás dokáže naprosto odrovnat. Jen nechápu, proč stačí jedna střela na zabití vlastního a pět na zabití nepřítele :D. Když mu prostřelíte hrudník, tak musí být zkrátka mrtvý.

Při bowlingu jsem si zlomila nehet, ale odehrála jsem to i s tímto smrtelným zraněním.

A mám novou práci z které jsem fakt nadšená.

A vůbec mi nedošlo, jaký je problém, když nefungují v Tescu karty a vás vůbec nenapadne, že byste mohli zajít do bankomatu :).

Na Andělovi nešly eskalátory a byla sranda jít do těch schodů a každou chvíli se zastavit, protože už někdo nemůže a ještě líp do někoho vrazit. Skvělá souhra davu :P. 

Věci, které na prvním rande říkat neměl

Podvedl jsem svojí bejvalku. Jestli si myslíte, že vám se to stát nemůže, tak jste víc naivní než já. Ale zase aspoň nelže a víte do čeho nechcete jít / jdete.

Mám vlastní letadlo. Vezmu tě kam chceš.

Nesnáším Harryho Pottera.

A co chceš dělat, vole? Nebo jakákoliv přezdívka pro jeho kámoše.

Promiň, že jdu pozdě, nemohl jsem najít fén.

Napíšu SMS, že přijdu třeba o něco později a má větší zpoždění než já a nenapadne ho napsat.

Půjčíš mi na to kafe?

Půjdeš se mnou na promoci?


Tak v takovýhle chvílích mi přijde na místě zdrhnout :D.

A jaká věta uvízla v hlavě vám?

Noční můra jménem spolubydlení

Nedávno jsem si musela narychlo najít nový byt a volba padla na Modřany. Jenže jako student si zkrátka nemůžu dovolit bydlet sama.

1.den
Pronajímatel mi řekl jinou adresu a já si poněkud zajela. Tak mu píšu SMS a volám, kde je. Píše mi, že přijede do půlhodiny. Musím říct, že akorát byly ty tropické vedra a byla jsem z toho stěhování fakt odrovnaná.

Nesnáším grilování se. A ještě se tahat s taškami. A pak se teda dozvím, že jsem na špatném místě a musím jinam. Fakt na zabití.

Jen mě dostalo, když se snažil vypočítat poměrnou částku, kterou mám zaplatit za devět dnů a vůbec mu to nešlo :D. A to prý chodil na technickou vejšku, ale odešel, dostal lepší nabídku. Tak jsem mu to musela vysvětlit. 

A to mi ani nechtěl vysvětlit jak zapnu DVD, protože je to prý na mě moc složité.

2.den
Ráno tady dělal hrozný bordel. Zapne si nahlas rádio a začne vysávat, i když vidí, že spím :(. A to jsem vůbec nemohla usnout a jsem fakt ospalá. 

Taky leze do pokoje bez ťukání, tak tohle fakt asi nebude fungovat.

3.den

Přišel s vážnou tváří a řekl, že si musíme promluvit. Znělo to jako kdyby někdo umřel.

Jen jsem byla unavená a šla si udělat polívku, když tam něco vařil. Tak mi úplně uraženě řekl, že tohle se mu nelíbí. Prý mám říkat, co budu dělat. A taky se mě zeptal, jak vycházím s lidmi. Prý bydlel s hodně holkami, ale prý jsem hodně zvláštní. Zeptal se jestli nemám poruchu chování. To mě teda urazilo, ale i rozesmálo. Ani mi nevysvětlil proč.

Možná je to tím, že se ho ptám a bavím se s ním jako jediná, ale to není důvod tohle říkat.

První noc chtěl po mě masáž, což je dost divný. A otravoval s tím ještě tři noci. Přece nebudu masírovat cizího člověka. Je to docela intimní věc, myslím.

Ale já mám poruchu chování! Bože!

4.den

Vietnamci dělají párty a jejich děti tam řvou až do dvou do rána. Zatím jsem skoro nespala. Nedá se to, protože pořád chodí pro vodu nebo jídlo. Dneska si dokonce o půlnoci dělal banánový koktejl v mixéru!

Pak jsem odjela radši na víkend :). Trochu se vyspat a nabrat síly. Už mi bylo jasný, že další měsíc budu už někde jinde.

6.den

Mi poslal SMS, že prý se musím odstěhovat a bydlení je spousta a že už má někoho jiného. Dva dny před začátkem nového měsíce. Zkrátka borec. 

A ráno začal zase rejpat, že prý proč nejdu do práce. Po ránu byl všeobecně hnusný. Taky mi říkal, proč neběhám nebo nebruslím. Ono hlavně, co je mu do toho. 

Představte si, že spíte a někdo do vás začne rýt. Vůbec to není hezký. 

Večer jsme koukali se spolubydlící na horor a přišel. Kazič zábavy. Nejdřív začal s tím, proč jsem zapínala bedny, když mi to zakázal. Pak se divil, že jsem zvládla zapnout DVD, i když mi to neřekl jak. Prý je, ale moc unavený a jde spát. V osm! Tak horor nebyl, ale byl v přímém přenosu.

7.den

Jsme teda chtěly dokoukat ten film, ale  vzal nám ovladač. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale opravdu jej vzal!

Naštěstí to jde zapnout i bez něj, ale ten film byl stejně na houby. 

A ta spolubydlící mi řekla, že o mě řekl, že jsem čekala před barákem s taškami a prý se nade mnou smiloval, tak mě vzal do bytu. To je fakt slušná pohádka, ale vymýšlí si i o druhých.

Stejně jsem mu ale uklidila nádobí z myčky a schovala oblečení z balkónu, když pršelo. I když díky tomu se poslední den stal snesitelným.

Pounaučením je, že už nikdy nebudu bydlet s pronajímatelem. To fakt nikdy nekončí dobře. Nemáte soukromí a musíte se hodně přizpůsobit podle jejich zvyků.

A jaké máte zážitky se spolubydlením vy?

Pár věcí, které kazí můj status dospěláka

Zbožňuji animáky. Přiznám se, že takovou Ratatouille jsem viděla desetkrát. Nápodobně na tom bude Doba ledová, Madagaskar, Nemo... a teď musím vidět Já Padouch 2. Škoda, že už ráno nedávají animované seriály, asi si je musím stáhnout :/.

I když čtu hodně vyspělých knížek, tak nedám dopustit na Harryho Pottera a nestydím se říct, že ty knížky jsou to nejlepší, co jsem kdy četla. Už nikdy mě nic tak moc nechytlo.

Je to barevné, s hezkým potiskem, nebo jsou na tom třpytky? Beru. Nesnáším nudné věci a hodně dám u nich na obal, ale mám třeba jenom jedny černé šaty, ale desítky se zajímavými vzory nebo barvami.

Mám hroznou radost, když někdo sprintuje na tramvaj a odlítne mu žabka. No ono se neříká jen tak, že žabky do města nepatří :).

Stále mám pleť jako puberťák, ale to není tolik moje vina :). Takže děkuji mamince, že to předala dál. Sudičky byly věru štědré. Ale už to beru víc v pohodě a chodím před spolubydlícíma odlíčená, což je hrozný pokrok.

A pak, že si vůbec dospěle nepřipadám, i když už doma nebydlím a pracuji. Přijdu si, že ještě nic neumím a že jsem jediná neschopná  :). 

Jsem víc děvka nebo sobec?

Byla jsem na velkém nákupu v Ikei a opravdu jsem měla radost z nových přírůstků do svého bytu. Vlastně je to vůbec Ikei? Ale odpovídalo by to vzoru idea, tak snad jo :D. 

Tak si táhnu ten svůj super nákup a jsem unavená  z práce a začínám fakt nesnášet nákupy. Jsem ovšem moc ráda, že jsem svoje povinnosti splnila.

 Tak si sednu do metra a jsem ráda, že dneska už nic nemusím. 

A najednou mi nějaký chlápek povídá: 

- To sedadlo není pro flašku, ale pro lidi.

Tak mu odpovídám:

- Teď ale nikdo nestojí a až bude, tak samozřejmě sedadlo uvolním.

A on začal pěnit a byl hrozně nasranej. Vůbec jako nechápu, co ho tolik dožralo, ale popravdě si myslím, že už byl předtím nasranej na celej svět. 

Tak mi odpoví řevem (slyšeli to všichni kolem):

Lidi jako vy fakt nesnáším. Víte, co jste? Sobecká děvka! Ano, jste sobecká hnusná děvka! Je mi z vás na blití! 

Tak mu říkám s úsměvem:

- Já zase nemám v oblibě pesimisty jako jste vy. A nic o mě nevíte, tak si to nechce pro sebe.

Odpovídá:

- Si ze všeho ještě děláte srandu. On vás život naučí.

Život mě už naučil, ale to mu přece nebudu vykládat. Život mě naučil, že s úsměvem a správným přístupem mě už skoro nic nevykolejí. A on už vůbec ne. 

A pak už se mě začínali zastávat i lidi v metru. Té paní řekl, ať zavře klapačku, že je taky děvka. A jednomu klukovi, ať si sundá křížek, že prý

 je hrozný "svatoušek". A pak si něco pořád brblal, ale zkrátka jsem ho už jen ignorovala. 

A opravdu si nemyslím,  že byl ožralý. Zkrátka už takový je! 

Velmi věřím tomu, že to jaký máme postoj ke světu určuje, jaké věci nás potkají. Pesimisté přitahují jenom pesimisty a libujou si v tom pěkně spolu. A je to koneckonců jejich život, ale ať laskavě neuráží někoho koho neznají. 

Jako fakt miluji tyhle lidi, co si umí jen stěžovat a být nepříjemní.. radši ať se svým životem něco udělají. NIKDY NENÍ POZDĚ!

Nemůžu se teď rozhodnout, jestli jsem víc děvka nebo sobecká, ale lidi, co mě doopravdy znají, tak vědí :D. 

Co mě naučil film Protivný sprostý holky

Vždycky tady budou lidi, kteří vás nebudou mít rádi, tak si radši pořiďte sexy šaty a uspořádejte párty.

Nikdy nevěřte dietním tipům bezhlavě. Skončíte akorát tlustí.

Neškatulkujte. Můžete být dobrá v matice a zároveň být krásná.

Konečně vím, kdo jsou ti "nejlepší lidi, jaký tu jsou." Já!

Na Jingle Bells Rock se to dá pěkně rozjet.

Určovat módní trendy nemusí jenom Anna Wintour.

Vůbec není trapný mít růžové,svetrové a džínové dny.

Omluva není projevem slabošství, ale může to být prostředek, jak ulevit svědomí.

A mysli dvakrát než něco řekneš. Může to druhého hodně bolet.

Proč Francouzky netloustnou?

Taky jste už neměli pečivo takovou dobu a ptáte se jak je možné, že tyhle požírači croissantů, čokolády, pečiva a dortíků  jsou hubenější než vy? Taky mi to moc nejde do hlavy :D.

Z knihy od Mireille Guiliano jsem vypsala pár hlavních bodů, ale více se dozvíte v v knížce "French women don´t get fat".

Francouzi jedí pro radost. Nemají z jídla strach a už vůbec se pak nemusí trestat třeba tvrdým cvičením, když si dají řádek kvalitní čokolády.

Jedí jenom kvalitní věci a vaří ze základních surovin. Podle knihy mi přijde, že tam se prodavač i stydí nabízet třeba nahnilé nebo nekvalitní ovoce. Tady skoro jiné neseženete. A to se týká všeho. A když už, tak jako student na to fakt nemám.. zatím.

Francouzi nikdy nedrží diety. Je to jejich životní styl. Diety jsou vnímány jako utrpení vedoucí k dočasnému výsledku.

Můžou jíst a sedět po kavárnách celé hodiny  ve společnosti lidí.

Prý vůbec necvičí, ale hodně chodí. Hodina denně prý dokáže divy. Málokdo prý ale cvičí v tělocvičně.

Přemýšlí o tom, jakou hodnotu má pro ně dané jídlo.

V průběhu dne si třeba dají kostičku čokolády nebo kousek pečiva. Jsou to takové malé radosti.

Samozřejmě si neodpírají ani víno, ale stačí dvě deci denně. A víno je  samozřejmě kvalitní.

V jídle by mělo být potěšení a poznávání nových chutí. Jestli si něco odpíráte, tak spíše budete přibírat.

Chuť cítíme v prvních soustech, pak už požitek padá.

Je dobré přidávat něco nového do jídelníčku. Zkrátka udržet to jídlo zajímavé a nenudit se tím samým jídelníčkem.

Jídlo berou jako požitek a ještě jsem nepoznala nikoho, kdo by to měl stejně a když si dal něco sladkého, neměl výčitky svědomí.

Porce má max. od 120 do 160 g.

Jedí pravidelně a jídla nevynechávají.

Důležitý je pro ně taky spánek. Měl by trvat od šesti do osmi hodin.

A nemáme se zapomínat smát, protože ten dokáže opravdu zlepšit náladu. Všechno je jenom o přístupu k životu.

Takže závěr je takový, že můžeme jíst, co chceme, ale důležité je hlídat si porce.