Moje nejhorší kulinářské pokusy

Musím říct, že v minulosti jsem vaření fakt nesnášela  tak moc, že jsem si radši namazala klidně i tvrdou housku s máslem jen abych se vyhnula vaření a nakupování potravin pro mě bylo naprostý mučení.

A taky se musím přiznat, že vůbec nejsem nadaná na vaření od přírody, takže jsem si musela projít hodně nezdary, naprosto špinavou kuchyní, pár vyhozených neidentifikovatelných pokusů
a trnitou cestou, kterou by si nevybral ani Ježíš, aby se jídlo dalo jíst než se vdám.

A myslím, že je to čím dál tím lepší, i když na vizuální stránce by to chtělo ještě zapracovat.

Takže první jídlo o které jsem se snažila byly toasty, ale na nich se nedá nic zkazit, takže přejdeme k opravdovému vaření.

Když jsem dělala poprvé lívance, tak se nějak přilepily k pánvi a vůbec nešly odlepit. Normálně se mi připálily k pánvi, všude byl čoud a myslela jsem, že se udusím. Pak jsem zjistila, že zas tak blbá nejsem a že ta pánev na lívance to dělá pořád a je divná. Proto taky byla schovaná v lince, říkala mi máma.

Moje první palačinky byly neskutečně rozblemcané a potrhané. Ani nemluvím o tom jak byly tlusté.

Můj první perník byl docela vtipnej. Jedna strana skončila upečená a druhá zase ne, protože mi nikdo neřekl, že naše trouba peče hodně nerovnoměrně a musí se obracet.

Můj úplně první koláč zase skončil rozteklej v troubě, protože jsem fakt netušila, že to kypí až takhle moc. A není nad to hodinu uklízet troubu.

Moje první zapečené musli jsem udělala s borůvkami. A musím říct, že jak se to promíchalo, tak moje úžasné musli chytlo barvu do tmavě zelenomodrého čehosi. A ještě byla u nás na návštěvě babi, takže jsem se nepředvedla. Ale kupodivu to snědla a bez keců, asi to bylo dostatečně sladký :D.

A ještě nemůžu zapomenout na cukroví, které bylo nic moc samo o sobě, ale jak jsem seděla u počítače a byla pohlcena temnou dírou internetu a vašich blogů, tak jsem ho fakt suprově spálila. A ještě jsem se divila, co je to za smrad :D.

Povedlo se vám něco fakt hodně zkazit taky?