Původní plán byl, že co půjde, to přestěhujeme za pomocí nějakého kámoše. Navíc jsme chtěli být už, co nejdříve pryč, protože jsme už byli z našich spolubydlících dost otrávení, protože to v poslední době jeden fakt přeháněls pařením v týdnu a vodil si domů holku.
Tak se ozval nějaký kluk s pick-upem, že o víkendu se možná ozve, když bude v Praze.
Popravdě jsme už vůbec nečekali, že by se ozval a ve sladké nevědomosti jsme si popíjeli čajík a pokuřovali vodní dýmku, když najednou zazvonil telefon.
"Tak už můžu! Kdy chcete vyzvednout?" ptá se.
Nemůžeme vůbec uvěřit, že se konečně ozval. A ještě takhle nečekaně v osm večer v neděli. Plán zní, tak že vytaháme všechny bedny a elektroniku před barák. Já? Z šestýho patra bez výtahu? To chci teda fakt vidět.
Necháváme tedy nedopitý čaj čajem a jedeme co nejrychleji domů.
Při návratu domů začíná fakt naprostý zmatek! Rychle lepíme krabice a házíme do nich úplně všechno. Oblečení, kabely, kosmetika, knihy. Zkrátka všechno jsme naházely dohromady a vůbec nás to netrápilo, jestli bude něco rozbitý. Tedy kromě počítače, jehož cenu si radši nepamatuji.
Docela jsem se divila, že jsme potřebovali asi sedm hodně velkých krabic. Myslela jsem si, že nemáme tolik věcí, ale při stěhování se docela rády zřejmě množí. A taky mě překvapila váha. Nečekala jsem, že to může být tak moc těžký.
U druhé gigantické krabice jsem myslela jen na to, že zřejmě chcípnu rovnou tady na těch zaprášených schodech. Naštěstí jsem našla nějaké botasky na cvičení, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem si je vzala do Prahy. A stěhování v podpatcích by byla fakt hrozná sranda.
Přítel mě chtěl teda překecat na odstěhování stolu, který je z masivního dřeva. Popravdě jsem ho ledva zvedla a měla jsem pocit, že někomu spadne na nohy. A jak se hrozně divil, že ho neuzvednu :D.
Ovšem pak přišel počítač a to už mi teda fakt brněly ruce. Kupodivu jsme byli hotový do hodiny, ale práce stěhováka se mi fakt moc nelíbí.
Když přišel ten kluk, začalo i pršet. Asi k navození atmosféry. Naštěstí jenom poprchalo, takže náklad neměl ani šanci zmoknout. Jeho pick-up vypadal fakt jak z pobřežní hlídky. Chybí mu jen Pamela Anderson. I když nevím, jestli by se v takovém počasí svlíkla do plavek.
Po naskládání věcí do auta se zjistilo, že se tam jeden člověk nevejde, takže jsem ještě jela metrem.
Zkrátka úžasná a magická noc. A lýtka mě bolela ještě čtyři dny. A taky není nejlepší vypít tolik čaje před stěhováním. Má docela močopudní účinky ;).
A to ani nemluvím o tom, že jsem pak vůbec netušila, kde co je. Takže mi trvalo dva dny to vyskládat a někam zařadit ty věci, ale jenom hodinu trvalo házení do krabic.
A jak vypadalo vaše stěhování? Nějaká vtipná příhoda?
Tak se ozval nějaký kluk s pick-upem, že o víkendu se možná ozve, když bude v Praze.
Popravdě jsme už vůbec nečekali, že by se ozval a ve sladké nevědomosti jsme si popíjeli čajík a pokuřovali vodní dýmku, když najednou zazvonil telefon.
"Tak už můžu! Kdy chcete vyzvednout?" ptá se.
Nemůžeme vůbec uvěřit, že se konečně ozval. A ještě takhle nečekaně v osm večer v neděli. Plán zní, tak že vytaháme všechny bedny a elektroniku před barák. Já? Z šestýho patra bez výtahu? To chci teda fakt vidět.
Necháváme tedy nedopitý čaj čajem a jedeme co nejrychleji domů.
Při návratu domů začíná fakt naprostý zmatek! Rychle lepíme krabice a házíme do nich úplně všechno. Oblečení, kabely, kosmetika, knihy. Zkrátka všechno jsme naházely dohromady a vůbec nás to netrápilo, jestli bude něco rozbitý. Tedy kromě počítače, jehož cenu si radši nepamatuji.
Docela jsem se divila, že jsme potřebovali asi sedm hodně velkých krabic. Myslela jsem si, že nemáme tolik věcí, ale při stěhování se docela rády zřejmě množí. A taky mě překvapila váha. Nečekala jsem, že to může být tak moc těžký.
U druhé gigantické krabice jsem myslela jen na to, že zřejmě chcípnu rovnou tady na těch zaprášených schodech. Naštěstí jsem našla nějaké botasky na cvičení, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem si je vzala do Prahy. A stěhování v podpatcích by byla fakt hrozná sranda.
Přítel mě chtěl teda překecat na odstěhování stolu, který je z masivního dřeva. Popravdě jsem ho ledva zvedla a měla jsem pocit, že někomu spadne na nohy. A jak se hrozně divil, že ho neuzvednu :D.
Ovšem pak přišel počítač a to už mi teda fakt brněly ruce. Kupodivu jsme byli hotový do hodiny, ale práce stěhováka se mi fakt moc nelíbí.
Když přišel ten kluk, začalo i pršet. Asi k navození atmosféry. Naštěstí jenom poprchalo, takže náklad neměl ani šanci zmoknout. Jeho pick-up vypadal fakt jak z pobřežní hlídky. Chybí mu jen Pamela Anderson. I když nevím, jestli by se v takovém počasí svlíkla do plavek.
Po naskládání věcí do auta se zjistilo, že se tam jeden člověk nevejde, takže jsem ještě jela metrem.
Zkrátka úžasná a magická noc. A lýtka mě bolela ještě čtyři dny. A taky není nejlepší vypít tolik čaje před stěhováním. Má docela močopudní účinky ;).
A to ani nemluvím o tom, že jsem pak vůbec netušila, kde co je. Takže mi trvalo dva dny to vyskládat a někam zařadit ty věci, ale jenom hodinu trvalo házení do krabic.
A jak vypadalo vaše stěhování? Nějaká vtipná příhoda?
No jo, sranda musí bejt! :-D Stěhování v podpatcích by bylo teda luxusní, brr.. Ani si to nechci představovat :-D člověk je kolikrát rád, že je schopnej v nich jít, natož tahat krabice po schodech.
OdpovědětVymazatJinak já mám spíš tragikomický zážitek z posledního stěhování. Našla jsem si v Praze bydlení přes kamarádku. Známe se už 8 let, takže jsem jí naprosto důvěřovala. Tak jsem se nastěhovala, natahala jsem si z domova spoustu věcí, pár (dost) jich ještě nakoupila (oblečení, boty, kabelky), zaplatila nájem dopředu a pohodička. Bydlela jsem 3 týdny, když mi zavolala, že se musím do 2 dnů odstěhovat, protože v tom bytě jsem jaksi načerno a za 3 dny ho přijde zkontrolovat majitel, kamarádčin bývalý šéf! Nějak se nepohodli či co a on jí začal dělat naschvály. Bylo to strašně narychlo, navíc stěhování probíhalo uprostřed týdne dopoledne, takže jsem nesehnala nikoho, kdo by mi pomohl. Stěhovala jsem se tak, že jsem na každém rameni nesla obří kabelu narvanou věcmi + v každé ruce 2 rovněž narvané igelitky. 2 dny po sobě. Byla jsem ráda, že jsem tam neměla nábytek nebo spotřebiče. Táhla jsem to přes celou Prahu až na Roztyly. 2 přestupy v tramvaji, 2 v metru. Lidi na mě koukali, jako bych vyloupila nějaké vetešnictví :-D Tramvaj narvaná, nevěděla jsem co dřív - jestli se snažit udržet balanc, nebo hlídat tašky, aby mi z nich někdo něco nečórnul :-D No a ještě k tomu pršelo, bylo to v období těch šílených záplav. Už fakt nikdy víc.
Cože? Tak to je fakt síla.
VymazatJinak tramvají jsem taky dřív stěhovala. A taky to bylo na tři dny a samozřejmě všude plno lidí. Všechno mi navíc padalo z tašek, jak to tam bylo narvaný, takže nic moc. Docela si to tedy dokážu představit.
To teda... Proti tomu je stěhování pick upem luxus :-D
VymazatJako nestěžuju si :D.
VymazatŚesté patro bez výtahu?! Boha jeho, ruky i nohy by mi vypověděly službu už jen při té představě :-D
OdpovědětVymazatJinak můj rekord ve stěhování je 3x během jednoho týdne... Přelom říjen a listopad letošního roku... podrobnosti radši nevědět... :-)
Bebe