Já přece nejsem žádná zlatokopka!

Jeden mladý pár v restauraci:
Holka: "Já nejsem žádná zlatokopka, ale taky bys mi mohl někdy něco koupit nebo mě někam pozvat!"
Kluk: "Dyť tě zvu někam pořád. Třeba teď jsme v restauraci. A musím šetřit na opravu auta. Pak někam můžeme vyjet auťákem na výlet."
Holka: "No, ale nezveš."
Vypadá dost otráveně.
Po nějaké chvíle vyčítání z ní vypadne toto: "To není pravda a taky bys mi mohl někdy koupit třeba oblečení nebo mobil!!! Ty mě nemáš rád?"

Takže slečna očividně není zlatokopka.

Jenom dokáže na rovinu říct, že chce hezké věci.

Chápu, že někteří starší muži jsou movitější a mladší krásná slečna zase ne. Je to obyčejný výměnný obchod mezi nimi. On má peníze a ona má mládí a je krásná. A nejlepší je, když je fakt starý, pak je velká možnost, že začnete nový a hlavně bohatší život. Ale v odposlechnutém rozhovoru výše jsou hodně mladí.

Za mě není  nic hezčího, než si dělat radost vzájemně a spontánně. Nebo jsem nepotkala správného staříka :D:D.

No nic já jdu na lov do domova důchodců.

Afričan na ČVUT

Poblíž ČVUT se spolu baví dva studenti:

Holka: "Ahoj co je nového?"
Kluk: "Moje sestra chodí s nějakým černochem do třídy."
Holka: "Fakt? Tak to může být zajímavý. A odkud je?"

Kluk: "Z Afriky. Dostal se sem za odměnu."
Holka: "Jak za odměnu?"
Kluk: "No prý v Africe vyvraždil polovinu vesnice. Tak ho poslali za odměnu na studia a celé mu to zaplatili."

Tak musím říct, že tohle se mění v nejdivnější rozhovor, co jsem kdy slyšela.

Holka: "To si děláš prdel ne? Jak je to možný?"
Kluk: "Nedělám. Je to pravda. A neumí ani počítat."
Holka: " Ty vole!!!" a začnou se smát.
Kluk:"Neuvěřitelný co?"

Je opravdu dojemné jakou má péči o svojí ségru :D:D.

Běhání s vlkem

Ano, jsem zřejmě strašně moc originální..
až tak moc, že budu psát o prvním sněhu, který letos napadl.

Vůbec se mi ráno nechtělo vstávat, ale neměla jsem na výběr, tak kouknu ven, jak velká je tma, protože se mi nechtělo si česat vlasy.

A co nevidím... všude sníh... krásný bílý sníh.

A ještě nepošlapaný.

Tak vezmu Sofi a jdeme ven. Má radost, že nemusí čekat do desíti.

Hned co vyběhne ven, tak se začne nořit v tom sněhu a pobíhá jako elektrická veverka. Je to strašná krása. Sníh vidí a cítí poprvé.

Tak teda začnu pobíhat taky a byl to skvělý pocit si zablbnout a nebýt na chvilku tak strašně dospělá :D.

A najednou se mi už nechtělo spát, když jsme přišly a ani jsem nepotřebovala kafe, abych se probrala.


Sofi je jednička!!