Chtějí dnešní děti od Ježíška příliš?

Přáli jste si jako malý kolo nebo vaše fantazie zapracovala i dál než moje a psali jste si o malou věc, která se může změnit na cokoliv kdykoliv? Nebo o světový mír? Nebo o ponožky?


Narazila jsem totiž na článek otce, který komentuje přání k Vánocům své dcery. A to dost vtipně. Moji rodiče můžou být vlastně hodně rádi, že v mé době byla moderní tak akorát obyčejná empétrojka a nechtěla jsem po nich ipod nebo ipad.

A docela se těším až po mě budou chtít moje děti teleport :D. A já budu muset přiznat, že bohužel nejsem Hermiona Grangerová a nebude, ale koupila jsem jim kolo. A úplně je rozbrečím, protože ten už dávno není moderní.

Rodiče to neměli moc lehké, protože jsem nikdy netušila, co bych chtěla a můj seznam byl hrozně krátký. Přišlo mi, že už vše mám. Musím říct, že asi jediný dárek, který se mi splnil byl pejsek, který byl fakt nejlepším dárkem. A ještě vtipnější bylo, když se chudák hafan klepal pod tím stromečkem a byl ovázaný červenou mašlí. Asi prožíval děsný šok a my jsme mu to moc neulehčovali, protože jsme si s ním chtěli hrát :D.

Každopádně pes není pro každého a je potřeba to promyslet. Děsí mě představa, že když se tenhle dárek neujme, tak skončí někde v útulku nebo přivázaný u sloupu!

Ale jako pořád dostávám lepší dárky než moje známá. Ta dostala od svého muže aviváž k Vánocům.
Už vidím tu konverzaci:
"Jééé, aviváž!" křičí s nadšením manželka.
"A ta vůně!" rozplývá se manželka dále.
"Jsi zkrátka nejlepší a vždy víš, co potřebuji, zlato!"


Který dárek potěšil nejvíce vás? Nebo byl nejhorší?

Nákup na Mall.cz, nervy a ruce nadranc

 S přítelem jsme si objednávali pračku do nového bytu a J. se rozhodl, že to objedná z e-shopu mall.cz, který zná (tedy spíš majitele) a vyšlo to tam o tisícovku levněji, takže to pro něj nebyla žádná diskuze, i když mu povídám, že v poslední době o nich čtu, že dodání trvá tři týdny nebo to nepřijde vůbec.

Dodání mělo původně trvat čtyři dny až týden myslím.

Tak si říkám, že prát v ruce spodky pár dní jako zvládnu. Nejsem žádná fajnovka.


Ale když peru pračkou, tak mám pocit větší efektivity, protože vlastně peru, ale můžu dělat i něco jiného, ale pořád si přijdu, že něco dělám :D. Bohužel praní v ruce přináší akorát suché ruce, vytopenou koupelnu, zlámané nehty, ztracený čas a zmařené ideály o partnerových spodcích a ponožkách. A to ani nemluvím o tom, že se prádlo vypere jen polovičně a nemám u něj pocit, že by bylo úplně čisté.

Když už se schylovalo ke dni doručení, tak mall.cz nás informoval, že se datum doručení prodlužuje o týden!

To jsou takový hajzlové!!! Nesnáším je!!!

Ruční praní další týden?!! Vůbec neví, co mi způsobují.


Navíc hromada nevypraného prádla se hrozivě zvětšuje na pohoří. 

I ze zahraničí mi to teda přijde rychleji!

A doručí to vůbec?

Začínám mít dokonce i hříšné myšlenky, že bych si nakoupila nové oblečení...

Možná byla taky chyba zaplatit za zboží převodem... přijde mi, že v českých končinách doručení neurychlíte, ale naopak je přestanete zajímat, protože jste byl označen jako jistota.

Máte podobnou zkušenost s českými e-shopy?

Jak proběhlo stěhování za dvě a půl hodiny

Původní plán byl, že co půjde, to přestěhujeme za pomocí nějakého kámoše. Navíc jsme chtěli být už, co nejdříve pryč, protože jsme už byli z našich spolubydlících dost otrávení, protože to v poslední době jeden fakt přeháněls pařením v týdnu a vodil si domů holku.

Tak se ozval nějaký kluk s pick-upem, že o víkendu se možná ozve, když bude v Praze.

Popravdě jsme už vůbec nečekali, že by se ozval a ve sladké nevědomosti jsme si popíjeli čajík a pokuřovali vodní dýmku, když najednou zazvonil telefon.

"Tak už můžu! Kdy chcete vyzvednout?" ptá se.


Nemůžeme vůbec uvěřit, že se konečně ozval. A ještě takhle nečekaně v osm večer v neděli. Plán zní, tak že vytaháme všechny bedny a elektroniku před barák. Já? Z šestýho patra bez výtahu? To chci teda fakt vidět.

Necháváme tedy nedopitý čaj čajem a jedeme co nejrychleji domů.

Při návratu domů začíná fakt naprostý zmatek! Rychle lepíme krabice a házíme do nich úplně všechno. Oblečení, kabely, kosmetika, knihy. Zkrátka všechno jsme naházely dohromady a vůbec nás to netrápilo, jestli bude něco rozbitý. Tedy kromě počítače, jehož cenu si radši nepamatuji.

Docela jsem se divila, že jsme potřebovali asi sedm hodně velkých krabic. Myslela jsem si, že nemáme tolik věcí, ale při stěhování se docela rády zřejmě množí. A taky mě překvapila váha. Nečekala jsem, že to může být tak moc těžký.

U druhé gigantické krabice jsem myslela jen na to, že zřejmě chcípnu rovnou tady na těch zaprášených schodech. Naštěstí jsem našla  nějaké botasky na cvičení, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem si je vzala do Prahy. A stěhování v podpatcích  by byla fakt hrozná sranda.

Přítel mě chtěl teda překecat na odstěhování stolu, který je z masivního dřeva. Popravdě jsem ho ledva zvedla a měla jsem pocit, že někomu spadne na nohy. A jak se hrozně divil, že ho neuzvednu :D.

Ovšem pak přišel počítač a to už mi teda fakt brněly ruce. Kupodivu jsme byli hotový do hodiny, ale práce stěhováka se mi fakt moc nelíbí.

Když přišel ten kluk, začalo i pršet. Asi k navození atmosféry. Naštěstí jenom poprchalo, takže náklad neměl ani šanci zmoknout. Jeho pick-up vypadal fakt jak z pobřežní hlídky. Chybí mu jen Pamela Anderson. I když nevím, jestli by se v takovém počasí svlíkla do plavek.

Po naskládání věcí do auta se zjistilo, že se tam jeden člověk nevejde, takže jsem ještě jela metrem.

Zkrátka úžasná a magická noc. A lýtka mě bolela ještě čtyři dny. A taky není nejlepší vypít  tolik čaje před stěhováním. Má docela močopudní účinky ;).

A to ani nemluvím o tom, že jsem pak vůbec netušila,  kde co je. Takže mi trvalo dva dny to vyskládat a někam zařadit ty věci, ale jenom hodinu trvalo házení do krabic.

A jak vypadalo vaše stěhování? Nějaká vtipná příhoda?

Co přinesl listopad a říjen

Listopad se nesl v duchu školy, práce a stěhování, takže jsem pak byla večer hrozně líná psát. Ještě stále všechny tři věci probíhají, ale mám k dispozici nový notebook na kterém by byl hřích nepsat a používat ho jen na seriály. A  obrazovka mi nepadá (mám tam poněkud rozjetý ty panty :), nemusím různě štelovat kabel, aby se začal nabíjet a počítač mi nepadá při otevření tří stránek :). Myslím si, že jsem se naprosto rozmazlila.

Není vtipnější podmínka v inzerátu na pronájem bytu než je sňatek.

Konečně jsem se dozvěděla k čemu slouží příkaz vyjmout. Odstranit a zkopírovat. Tohle mi jako fakt změnilo život.


Není asi fakt nic horšího, když slyšíte svůj hlas v ozvěně telefonu. Jako slyšela jsem od pár lidí, že mám hodně ukňouraný hlas (dobře říkají vysoký). Jen doufám, že tím neodrazuji moc lidi :).

Pak mi volala sestra a když zjistila, že jdu k volbám, tak se ptá koho teda budu volit. Tak jí to říkám a ona si oddechla a řekla, že teda můžu domů


Všimla jsem si, že místo bankomat často říkám automat.


Tak mi bylo řečeno, že se prý podobám Kateřině Zemanové. Chudák stařík už asi moc nevidí

Byla jsem na Designbloku a kupodivu se mi to líbilo. Umělci jsou opravdu šílenci :). V dobrém slova smyslu.

A taky mě začíná fakt štvát omezení životů v Candy Crush.

Ještě víc mě začíná srát můj chytrý telefon. Nedokáže ani správně propojit FB s Candy Crush :D. Ne fakt, to sekání a zapínání aplikací, i když je zamčená obrazovka, mě už dost obtěžuje. Jako jsem třeba v práci a najednou začne hrát nějaká divná hudba :D.

Nedávno jsem byla v jednom klubu a hrají tam i písničky na přání, takže jsme pak celou hodinu poslouchali "písničky", které jakoby patřily do starší počítačové hry. Vůbec nevím zda se stydět, že patřil k nám :D. Bohužel všichni byli zřejmě too cool to dance.

A taky jsem měla poprvé sójového krocana a jablečný koláč.

Moje nejhorší kulinářské pokusy

Musím říct, že v minulosti jsem vaření fakt nesnášela  tak moc, že jsem si radši namazala klidně i tvrdou housku s máslem jen abych se vyhnula vaření a nakupování potravin pro mě bylo naprostý mučení.

A taky se musím přiznat, že vůbec nejsem nadaná na vaření od přírody, takže jsem si musela projít hodně nezdary, naprosto špinavou kuchyní, pár vyhozených neidentifikovatelných pokusů
a trnitou cestou, kterou by si nevybral ani Ježíš, aby se jídlo dalo jíst než se vdám.

A myslím, že je to čím dál tím lepší, i když na vizuální stránce by to chtělo ještě zapracovat.

Takže první jídlo o které jsem se snažila byly toasty, ale na nich se nedá nic zkazit, takže přejdeme k opravdovému vaření.

Když jsem dělala poprvé lívance, tak se nějak přilepily k pánvi a vůbec nešly odlepit. Normálně se mi připálily k pánvi, všude byl čoud a myslela jsem, že se udusím. Pak jsem zjistila, že zas tak blbá nejsem a že ta pánev na lívance to dělá pořád a je divná. Proto taky byla schovaná v lince, říkala mi máma.

Moje první palačinky byly neskutečně rozblemcané a potrhané. Ani nemluvím o tom jak byly tlusté.

Můj první perník byl docela vtipnej. Jedna strana skončila upečená a druhá zase ne, protože mi nikdo neřekl, že naše trouba peče hodně nerovnoměrně a musí se obracet.

Můj úplně první koláč zase skončil rozteklej v troubě, protože jsem fakt netušila, že to kypí až takhle moc. A není nad to hodinu uklízet troubu.

Moje první zapečené musli jsem udělala s borůvkami. A musím říct, že jak se to promíchalo, tak moje úžasné musli chytlo barvu do tmavě zelenomodrého čehosi. A ještě byla u nás na návštěvě babi, takže jsem se nepředvedla. Ale kupodivu to snědla a bez keců, asi to bylo dostatečně sladký :D.

A ještě nemůžu zapomenout na cukroví, které bylo nic moc samo o sobě, ale jak jsem seděla u počítače a byla pohlcena temnou dírou internetu a vašich blogů, tak jsem ho fakt suprově spálila. A ještě jsem se divila, co je to za smrad :D.

Povedlo se vám něco fakt hodně zkazit taky?