Jak můj přítel bývá neprávem označován za zlatokopa

Nevím, co je to s obsluhou restaurací, ale v padesáti procentech případů se stává asi toto:

Rozhodnu se přítele překvapit nějakým dobrým obědem v restauraci.

Většinou si fakt pochutnáváte na  dobrém jídle a dobře se bavíte. Přemýšlíte, jak velké dýško jim dáte, když se o vás tak starali.

Po čase musí přijít logicky na placení. Servírka řekne příteli s úsměvem na rtech: "Vy jste si to ale uměl zařídit!"


To si to tedy uměl zařídit, když většinou platí on a já vypadám jako nějaká dvacetiletá zbohatlice. Já na to zkrátka mám a svého kolouška musím dobře nakrmit, ať je při síle!

Platíme si za to, že se najíme. Neplatíme si za službu osobní rozvoj a kecání do svých financí :).

Máte nějaký příběh z restaurace?

Jaké to je pracovat v open space kanceláři?

Jestli vás něco naučí větší toleranci nebo čisté nenávisti k lidem, tak je to právě open space. Mám takovou teorii, že právě tady spousta vrahů zjistila, že vlastně mají násilnické sklony a polovinu pracovní doby si představují, jak zabít své kolegy.

Takže se pojďme podívat na výhody open space:

1. Open space kolegy sbližuje. Dozvíte se, jak včera dopadla Sparta, kdo koho včera na party opíchal, jak duševně narušení lidi chodí do Výměny manželek, co bude k obědu. Nejenže se dozvíte, kdo zažil trojku, ale i kdo si myslí, že homosexuálové si to zkrátka vybrali sami a jsou nechutní, že všichni cikáni nepracují a do plynu s nimi. A to ani nemluvím o muslimech, kteří určitě přijedou do Prahy a všechny nás znásilní, protože mají z té války u nich tak velké libido. Jelikož je vše v open space slyšet dvakrát více, tak se takto sbližují i se šéfovou. Určitě je nadšená :).
2. Open space sbližuje i v otázce hygieny. Neznám nic lepšího, když sedíte vedle někoho, kdo nepoužívá deodorant, kouří, nebo dokonce hulí trávu. A když se to spojí vše dohromady, tak mě to opravdu vzrušuje :).
3. Open space a klimatizace. V open space se musíte naučit tvrdého umění vyjednávání o klimatizaci. Dělí se to na tři tábory. Jeden chce mít patnáct stupňů. Druhý nechce používat tohle moderní zlo, přes které se snadno šíří nemoci. Já jsem uprostřed. Takže to asi probíhá tak, že někdo se rozhodne to zapnout na 15 °C, druhý to úplně vypne, pak se to dá na 20 °C. A pak se vedení diví, že jsou lidi, tak často nemocní. Fakt nevím proč. 
4. Open space zvyšuje výkonnost práce a soustředění. Nevím jak vy, ale když kolem mě projde každých deset minut někdo, kdo jde na jídlo nebo na záchod, tak se pak soustředím o 150 % líp. A i té práce udělám víc. Přímá úměra.
5. Open space vás naučí mluvit potichu a vyřizovat si telefonáty na chodbě. Akorát slyšíte všechno, co kdo řekne. A je úplně jedno, že si přesednete. Ta kancelář má zkrátka dobrou akustiku. Vyděláte si a ještě můžete říkat doma drby. 
6. Open space není vůbec vyčerpávající a vůbec z něj nebolí hlava a záda. 

Jak vidíte, tak open space podporuje týmového ducha, spolupráci mezi zaměstnanci a výkonnost práce. Jenom je chcete trochu přizabít. Jediná opravdová výhoda je, že firma na vás ušetří, a to se počítá ;). 

Jak to máte vy?

Já přece nejsem žádná zlatokopka!

Jeden mladý pár v restauraci:
Holka: "Já nejsem žádná zlatokopka, ale taky bys mi mohl někdy něco koupit nebo mě někam pozvat!"
Kluk: "Dyť tě zvu někam pořád. Třeba teď jsme v restauraci. A musím šetřit na opravu auta. Pak někam můžeme vyjet auťákem na výlet."
Holka: "No, ale nezveš."
Vypadá dost otráveně.
Po nějaké chvíle vyčítání z ní vypadne toto: "To není pravda a taky bys mi mohl někdy koupit třeba oblečení nebo mobil!!! Ty mě nemáš rád?"

Takže slečna očividně není zlatokopka.

Jenom dokáže na rovinu říct, že chce hezké věci.

Chápu, že někteří starší muži jsou movitější a mladší krásná slečna zase ne. Je to obyčejný výměnný obchod mezi nimi. On má peníze a ona má mládí a je krásná. A nejlepší je, když je fakt starý, pak je velká možnost, že začnete nový a hlavně bohatší život. Ale v odposlechnutém rozhovoru výše jsou hodně mladí.

Za mě není  nic hezčího, než si dělat radost vzájemně a spontánně. Nebo jsem nepotkala správného staříka :D:D.

No nic já jdu na lov do domova důchodců.

Afričan na ČVUT

Poblíž ČVUT se spolu baví dva studenti:

Holka: "Ahoj co je nového?"
Kluk: "Moje sestra chodí s nějakým černochem do třídy."
Holka: "Fakt? Tak to může být zajímavý. A odkud je?"

Kluk: "Z Afriky. Dostal se sem za odměnu."
Holka: "Jak za odměnu?"
Kluk: "No prý v Africe vyvraždil polovinu vesnice. Tak ho poslali za odměnu na studia a celé mu to zaplatili."

Tak musím říct, že tohle se mění v nejdivnější rozhovor, co jsem kdy slyšela.

Holka: "To si děláš prdel ne? Jak je to možný?"
Kluk: "Nedělám. Je to pravda. A neumí ani počítat."
Holka: " Ty vole!!!" a začnou se smát.
Kluk:"Neuvěřitelný co?"

Je opravdu dojemné jakou má péči o svojí ségru :D:D.

Běhání s vlkem

Ano, jsem zřejmě strašně moc originální..
až tak moc, že budu psát o prvním sněhu, který letos napadl.

Vůbec se mi ráno nechtělo vstávat, ale neměla jsem na výběr, tak kouknu ven, jak velká je tma, protože se mi nechtělo si česat vlasy.

A co nevidím... všude sníh... krásný bílý sníh.

A ještě nepošlapaný.

Tak vezmu Sofi a jdeme ven. Má radost, že nemusí čekat do desíti.

Hned co vyběhne ven, tak se začne nořit v tom sněhu a pobíhá jako elektrická veverka. Je to strašná krása. Sníh vidí a cítí poprvé.

Tak teda začnu pobíhat taky a byl to skvělý pocit si zablbnout a nebýt na chvilku tak strašně dospělá :D.

A najednou se mi už nechtělo spát, když jsme přišly a ani jsem nepotřebovala kafe, abych se probrala.


Sofi je jednička!!

Chtějí dnešní děti od Ježíška příliš?

Přáli jste si jako malý kolo nebo vaše fantazie zapracovala i dál než moje a psali jste si o malou věc, která se může změnit na cokoliv kdykoliv? Nebo o světový mír? Nebo o ponožky?


Narazila jsem totiž na článek otce, který komentuje přání k Vánocům své dcery. A to dost vtipně. Moji rodiče můžou být vlastně hodně rádi, že v mé době byla moderní tak akorát obyčejná empétrojka a nechtěla jsem po nich ipod nebo ipad.

A docela se těším až po mě budou chtít moje děti teleport :D. A já budu muset přiznat, že bohužel nejsem Hermiona Grangerová a nebude, ale koupila jsem jim kolo. A úplně je rozbrečím, protože ten už dávno není moderní.

Rodiče to neměli moc lehké, protože jsem nikdy netušila, co bych chtěla a můj seznam byl hrozně krátký. Přišlo mi, že už vše mám. Musím říct, že asi jediný dárek, který se mi splnil byl pejsek, který byl fakt nejlepším dárkem. A ještě vtipnější bylo, když se chudák hafan klepal pod tím stromečkem a byl ovázaný červenou mašlí. Asi prožíval děsný šok a my jsme mu to moc neulehčovali, protože jsme si s ním chtěli hrát :D.

Každopádně pes není pro každého a je potřeba to promyslet. Děsí mě představa, že když se tenhle dárek neujme, tak skončí někde v útulku nebo přivázaný u sloupu!

Ale jako pořád dostávám lepší dárky než moje známá. Ta dostala od svého muže aviváž k Vánocům.
Už vidím tu konverzaci:
"Jééé, aviváž!" křičí s nadšením manželka.
"A ta vůně!" rozplývá se manželka dále.
"Jsi zkrátka nejlepší a vždy víš, co potřebuji, zlato!"


Který dárek potěšil nejvíce vás? Nebo byl nejhorší?

Nákup na Mall.cz, nervy a ruce nadranc

 S přítelem jsme si objednávali pračku do nového bytu a J. se rozhodl, že to objedná z e-shopu mall.cz, který zná (tedy spíš majitele) a vyšlo to tam o tisícovku levněji, takže to pro něj nebyla žádná diskuze, i když mu povídám, že v poslední době o nich čtu, že dodání trvá tři týdny nebo to nepřijde vůbec.

Dodání mělo původně trvat čtyři dny až týden myslím.

Tak si říkám, že prát v ruce spodky pár dní jako zvládnu. Nejsem žádná fajnovka.


Ale když peru pračkou, tak mám pocit větší efektivity, protože vlastně peru, ale můžu dělat i něco jiného, ale pořád si přijdu, že něco dělám :D. Bohužel praní v ruce přináší akorát suché ruce, vytopenou koupelnu, zlámané nehty, ztracený čas a zmařené ideály o partnerových spodcích a ponožkách. A to ani nemluvím o tom, že se prádlo vypere jen polovičně a nemám u něj pocit, že by bylo úplně čisté.

Když už se schylovalo ke dni doručení, tak mall.cz nás informoval, že se datum doručení prodlužuje o týden!

To jsou takový hajzlové!!! Nesnáším je!!!

Ruční praní další týden?!! Vůbec neví, co mi způsobují.


Navíc hromada nevypraného prádla se hrozivě zvětšuje na pohoří. 

I ze zahraničí mi to teda přijde rychleji!

A doručí to vůbec?

Začínám mít dokonce i hříšné myšlenky, že bych si nakoupila nové oblečení...

Možná byla taky chyba zaplatit za zboží převodem... přijde mi, že v českých končinách doručení neurychlíte, ale naopak je přestanete zajímat, protože jste byl označen jako jistota.

Máte podobnou zkušenost s českými e-shopy?

Jak proběhlo stěhování za dvě a půl hodiny

Původní plán byl, že co půjde, to přestěhujeme za pomocí nějakého kámoše. Navíc jsme chtěli být už, co nejdříve pryč, protože jsme už byli z našich spolubydlících dost otrávení, protože to v poslední době jeden fakt přeháněls pařením v týdnu a vodil si domů holku.

Tak se ozval nějaký kluk s pick-upem, že o víkendu se možná ozve, když bude v Praze.

Popravdě jsme už vůbec nečekali, že by se ozval a ve sladké nevědomosti jsme si popíjeli čajík a pokuřovali vodní dýmku, když najednou zazvonil telefon.

"Tak už můžu! Kdy chcete vyzvednout?" ptá se.


Nemůžeme vůbec uvěřit, že se konečně ozval. A ještě takhle nečekaně v osm večer v neděli. Plán zní, tak že vytaháme všechny bedny a elektroniku před barák. Já? Z šestýho patra bez výtahu? To chci teda fakt vidět.

Necháváme tedy nedopitý čaj čajem a jedeme co nejrychleji domů.

Při návratu domů začíná fakt naprostý zmatek! Rychle lepíme krabice a házíme do nich úplně všechno. Oblečení, kabely, kosmetika, knihy. Zkrátka všechno jsme naházely dohromady a vůbec nás to netrápilo, jestli bude něco rozbitý. Tedy kromě počítače, jehož cenu si radši nepamatuji.

Docela jsem se divila, že jsme potřebovali asi sedm hodně velkých krabic. Myslela jsem si, že nemáme tolik věcí, ale při stěhování se docela rády zřejmě množí. A taky mě překvapila váha. Nečekala jsem, že to může být tak moc těžký.

U druhé gigantické krabice jsem myslela jen na to, že zřejmě chcípnu rovnou tady na těch zaprášených schodech. Naštěstí jsem našla  nějaké botasky na cvičení, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem si je vzala do Prahy. A stěhování v podpatcích  by byla fakt hrozná sranda.

Přítel mě chtěl teda překecat na odstěhování stolu, který je z masivního dřeva. Popravdě jsem ho ledva zvedla a měla jsem pocit, že někomu spadne na nohy. A jak se hrozně divil, že ho neuzvednu :D.

Ovšem pak přišel počítač a to už mi teda fakt brněly ruce. Kupodivu jsme byli hotový do hodiny, ale práce stěhováka se mi fakt moc nelíbí.

Když přišel ten kluk, začalo i pršet. Asi k navození atmosféry. Naštěstí jenom poprchalo, takže náklad neměl ani šanci zmoknout. Jeho pick-up vypadal fakt jak z pobřežní hlídky. Chybí mu jen Pamela Anderson. I když nevím, jestli by se v takovém počasí svlíkla do plavek.

Po naskládání věcí do auta se zjistilo, že se tam jeden člověk nevejde, takže jsem ještě jela metrem.

Zkrátka úžasná a magická noc. A lýtka mě bolela ještě čtyři dny. A taky není nejlepší vypít  tolik čaje před stěhováním. Má docela močopudní účinky ;).

A to ani nemluvím o tom, že jsem pak vůbec netušila,  kde co je. Takže mi trvalo dva dny to vyskládat a někam zařadit ty věci, ale jenom hodinu trvalo házení do krabic.

A jak vypadalo vaše stěhování? Nějaká vtipná příhoda?

Co přinesl listopad a říjen

Listopad se nesl v duchu školy, práce a stěhování, takže jsem pak byla večer hrozně líná psát. Ještě stále všechny tři věci probíhají, ale mám k dispozici nový notebook na kterém by byl hřích nepsat a používat ho jen na seriály. A  obrazovka mi nepadá (mám tam poněkud rozjetý ty panty :), nemusím různě štelovat kabel, aby se začal nabíjet a počítač mi nepadá při otevření tří stránek :). Myslím si, že jsem se naprosto rozmazlila.

Není vtipnější podmínka v inzerátu na pronájem bytu než je sňatek.

Konečně jsem se dozvěděla k čemu slouží příkaz vyjmout. Odstranit a zkopírovat. Tohle mi jako fakt změnilo život.


Není asi fakt nic horšího, když slyšíte svůj hlas v ozvěně telefonu. Jako slyšela jsem od pár lidí, že mám hodně ukňouraný hlas (dobře říkají vysoký). Jen doufám, že tím neodrazuji moc lidi :).

Pak mi volala sestra a když zjistila, že jdu k volbám, tak se ptá koho teda budu volit. Tak jí to říkám a ona si oddechla a řekla, že teda můžu domů


Všimla jsem si, že místo bankomat často říkám automat.


Tak mi bylo řečeno, že se prý podobám Kateřině Zemanové. Chudák stařík už asi moc nevidí

Byla jsem na Designbloku a kupodivu se mi to líbilo. Umělci jsou opravdu šílenci :). V dobrém slova smyslu.

A taky mě začíná fakt štvát omezení životů v Candy Crush.

Ještě víc mě začíná srát můj chytrý telefon. Nedokáže ani správně propojit FB s Candy Crush :D. Ne fakt, to sekání a zapínání aplikací, i když je zamčená obrazovka, mě už dost obtěžuje. Jako jsem třeba v práci a najednou začne hrát nějaká divná hudba :D.

Nedávno jsem byla v jednom klubu a hrají tam i písničky na přání, takže jsme pak celou hodinu poslouchali "písničky", které jakoby patřily do starší počítačové hry. Vůbec nevím zda se stydět, že patřil k nám :D. Bohužel všichni byli zřejmě too cool to dance.

A taky jsem měla poprvé sójového krocana a jablečný koláč.

Moje nejhorší kulinářské pokusy

Musím říct, že v minulosti jsem vaření fakt nesnášela  tak moc, že jsem si radši namazala klidně i tvrdou housku s máslem jen abych se vyhnula vaření a nakupování potravin pro mě bylo naprostý mučení.

A taky se musím přiznat, že vůbec nejsem nadaná na vaření od přírody, takže jsem si musela projít hodně nezdary, naprosto špinavou kuchyní, pár vyhozených neidentifikovatelných pokusů
a trnitou cestou, kterou by si nevybral ani Ježíš, aby se jídlo dalo jíst než se vdám.

A myslím, že je to čím dál tím lepší, i když na vizuální stránce by to chtělo ještě zapracovat.

Takže první jídlo o které jsem se snažila byly toasty, ale na nich se nedá nic zkazit, takže přejdeme k opravdovému vaření.

Když jsem dělala poprvé lívance, tak se nějak přilepily k pánvi a vůbec nešly odlepit. Normálně se mi připálily k pánvi, všude byl čoud a myslela jsem, že se udusím. Pak jsem zjistila, že zas tak blbá nejsem a že ta pánev na lívance to dělá pořád a je divná. Proto taky byla schovaná v lince, říkala mi máma.

Moje první palačinky byly neskutečně rozblemcané a potrhané. Ani nemluvím o tom jak byly tlusté.

Můj první perník byl docela vtipnej. Jedna strana skončila upečená a druhá zase ne, protože mi nikdo neřekl, že naše trouba peče hodně nerovnoměrně a musí se obracet.

Můj úplně první koláč zase skončil rozteklej v troubě, protože jsem fakt netušila, že to kypí až takhle moc. A není nad to hodinu uklízet troubu.

Moje první zapečené musli jsem udělala s borůvkami. A musím říct, že jak se to promíchalo, tak moje úžasné musli chytlo barvu do tmavě zelenomodrého čehosi. A ještě byla u nás na návštěvě babi, takže jsem se nepředvedla. Ale kupodivu to snědla a bez keců, asi to bylo dostatečně sladký :D.

A ještě nemůžu zapomenout na cukroví, které bylo nic moc samo o sobě, ale jak jsem seděla u počítače a byla pohlcena temnou dírou internetu a vašich blogů, tak jsem ho fakt suprově spálila. A ještě jsem se divila, co je to za smrad :D.

Povedlo se vám něco fakt hodně zkazit taky? 

Jaké je to pracovat v call centru?

Sice jsem nepracovala v tom typickém call centru, kde vám program vytáčí čísla sám a nemáte chvilku klidu a taky na vás mnohem více tlačí z hlediska efektivity.

Musím zdůraznit, že se jedná o zákaznickou linku, takže nikoho neotravujete nevyžádaně. Nic přímo neprodáváte, ale odkazujete je jen na další finanční instituce. 

Jsou lidi, kteří vás seřvou hned, že nic nechce (případně nic nechcu). Přitom se o tom v minulosti většinou zajímali, ale popravdě většina to zapomene :D. Hodně lidí, jakmile uslyší, že jim volá operátor, tak  to pro jistotu típnou.

Jsou lidi, kterým přijde jako hrozná sranda vyplňovat na našich stránkách formuláře za cizí lidi z kterých si chtějí udělat legraci. A pro jistotu tam napíše, že má zájem o všechny druhy poradenství, které tam jsou. Nakonec té osobě začnou téct nervy a zkrátka vás seřve nebo začne vyhrožovat právníky. Pro efekt to zopakuje dvacetkrát.

Jsou lidi, kteří vám řeknou stokrát, že nemají čas. Pořád mají nějaké jednání, operace, práci, hlídají děti, řídí. S nimi se to pak řeší klidně týdny.

Jsou lidi, kteří vám řeknou celý životní příběh a většina lidí je fakt docela fajn. Ale třicet minut poslouchat cizí minulost může být dost únavné.

Časté jsou manželky, které prochází právě rozchodem a stěžují si na manžela, jak je neschopnej a že ještě nemají přepsané smlouvy apod.

Nebo, že mu přítelkyně nechala mobil a je to týden a ještě se nevrátil. Přišel mi docela skleslý.

Jeden pán mi zase dělal přednášku o podnikání. Zatímco já dělám tuhle práci, tak si majitelé někde hrají tenis. Dobře jeden spolumajitel je v kanceláři vždy do sedmi :D. A taky povídal hodně o Švýcarsku, že je to jeho vysněná země a chce se tam přestěhovat. Musím říct, že toho jsem fakt musela utnout, protože hovor přetáhnul přes půl hodiny.

Nejvíc upovídaný jsou ale kupodivu fakt chlapi.

Celkově musím říct, že když už se mi někoho podařilo úspěšně předat specialistům, tak to byli většinou muži. Ženský jsou zřejmě mnohem víc opatrnější a nedůvěřivější. Přitom se všechny hovory samozřejmě nahrávají, takže se není čeho bát.

A co si někteří lidi vymyslí jako oficiální mail je taky dost vtipný :D. Doteď lituji, že jsem si je nezačala psát! Co si takhle vzpomínám, tak třeba: romiksokolik, velkyfotbalista, rozmrdanec.

Taky jsem si myslela, že úvodní písničky na mobilech už neletí, ale zřejmě docela jo. Časté jsou hlášky ze Slunce, sena, kvíkání prasat, dovolali jste se na protikorupční linku. Pak časté jsou písničky od Lady Gaga, PSY, Pulp Fiction, často i opera, ale nejlepší je, když má nějaký chlap nehorázně romantickou písničku :D.

A naprosto nejhorší je, když uslyšíte v ozvěně telefonu svůj hlas. To se bohužel párkrát stane a musíte sebrat všechnu odvahu a nepřestat mluvit, ale v hlavně vám zní jediná otázka:"Zní můj hlas opravdu tak blbě?"

Bohužel nejspíš ano. Toho jsem si vědoma od té doby, co jsem si zkusila nahrát můj zpěv. Původně jsem si myslela, že to není tak hrozný, protože mamka to vždy hrozně chválila, když jsem jí se sestrou dělaly představení :). Pak jsem si to ale nahrála na telefon a musím říct, že to byla katastrofa. Trochu mi to připomnělo mňoukání koček, když jsou topeny nebo něco takového. A fakt mě nenapadá nic méně drastického.

A taky je docela nepříjemný, že z toho volání a někdy opravdu nechápavých lidí mě pokaždé začne bolet hlava a oči. Ale jsem zřejmě jen ojedinělý případ.

Kolektiv je ale naprosto skvělý. Zřejmě proto, že musíte být poměrně splachovací, abyste mohl něco takového dělat. Takže všichni tam vychází naprosto skvěle.

Zkusili jste pracovat v call centrum?

Knižní tipy II.

Mindy Kaling - Is everyone hanging out without me?

Nechápu, proč mi tahle kniha ležela nedotčená ve čtečce tak dlouho, protože tahle dáma je hrozně vtipná a kniha se čte doslova jedním dechem. Není divu, když píše scénáře k The Office.

Styl psaní mi trochu připomíná blog, který nikdy ale blogem nebyl. Vtipně a s nadhledem rozebírá její dětství, váhu, diety, přátele, muže, přípravy na rande, její cestu k úspěchu a i trapasy a neúspěchy, protože kdo by četl jen o úspěších.

Popravdě většinu věcí mám naprosto stejně a myslím, že většina holek se s ní v pohodě ztotožní. A ještě se zasmějeme :D.

Jeanette Wintersonová - Na světě nejsou jen pomeranče

Další hodně poutavá kniha. Hlavní hrdinka žije v hodně věřící rodině a její matka je šíleně nábožensky založená (a taky je opravdu hodně šílená). Ne je to opravdu šílenec, který by neměl vychovávat děti. Co mě děsí je, že je to napsaný podle skutečnosti.

.

Je to  velmi poutavé téma, ale co se stane, když se tato dívka zamiluje do jiné?? Zřejmě to bude problém. Hlavně pro takhle moc věřící komunitu. Přišli mi  jako nějaká sekta.

Opravdu se divím, že na svoji matku pár pomerančů nehodila! Stojí to za přečtení a navíc je to docela krátký příběh.

Mark Logue - Králova řeč

Musím přiznat, že bylo docela vtipné, když venku zuří válka a chudák britský král má přednést řeč o ní a je to pro něj zkrátka velký problém. Chci říct, co je koktání ve srovnání s válkou?

Ovšem je zase docela zajímavé vidět, jak na tom nedostatku tvrdě maká s logopedem L. Logue a jak  mu roste postupně sebevědomí.

Dobře ze začátku to bylo poněkud nudné, ale po nějaké době jsem ji nemohla dostat z ruky. Navíc je kniha hodně informativní o tehdejší době a královské rodině. 

Moje alternativní spolubydlící

Asi dva týdny jsem měla čest pobýt s jednou opravdu alternativní dušičkou.

Skoro by mi nevadila, kdyby nechodila po bytě tak ráda nahá. Jako jo, někdy se oblíkla.

Skoro by mi nevadila, kdyby si nevyvěšovala na zdi podivné obrázky. Vypadalo to jako barevné spirály. Kreslila je barvičkami a každá spirála měla jinou barvu. Možná to má něco s vylepšováním čaker. Může mi to někdo vysvětlit?

Skoro by mi nevadila, kdyby si nezpívala u všeho, co dělá.

Skoro by mi nevadila, kdyby přestala vzdychat u všeho, co dělá. Když přestane zpívat, tak nastane obvykle vzdychání. Nevím, jestli je to způsobený její o něco větší váhou nebo to má něco společnýho s tantrou, ale je to fakt nepříjemný.

Dokáže si představit, že byste za ní šli a pěkně jí poprosili, aby přestala s tím vzdycháním? Že vás to rozptyluje :D.

Skoro by mi nevadila, kdyby na mě pořád nekoukala. Když si něco psala, tak na mě pořád koukala. A zvlášť nepříjemný je, když to dělá, když právě jíte. Pak mi řekla, že si píše deník. Boží zkrátka!

Skoro by mi nevadila, kdyby mi nevypínala hudbu. Prý jí z toho bolí hlava, ale mě z jejího zpěvu taky někdy :D.

Skoro by mi nevadila, kdyby si nevařila šestkrát denně a nedělala mi chutě. No, já vím závidím :D. Ne fakt, dokážete si představit jaké množství neumytého nádobí všude bylo?

Skoro by mi nevadila, kdyby pořád nerozebírala svoje bývalé z nichž jeden byl učitel a druhý ženatý chlap.

Skoro by mi nevadila, kdybych věděla, co jsou to čakry.

Skoro by mi nevadila, kdyby mi nekritizovala pozdní příchody. Že jí prý narušuju spánkový cykly.

Skoro by mi nevadila, kdyby jí nevolala kámoška ve dvě ráno a nevzbudilo mě to. Tohle bylo častější než byste čekali.

Skoro by mi nevadila, kdyby z ničeho nic neříkala věci do úplného ticha, jako že mám hezká prsa nebo se mi mění postava (proboha nejsem v pubertě a vývin už mám za sebou). Co na to jako odpovědět? No, já se tomu jako obvykle jenom smála :D.


Doteď vlastně nevím, co si o téhle osobě myslet. Bydlet s ní bylo fakt za trest, ale jinak se s ní povídalo dost dobře. 

Zablokovaná karta

Někdy mám opravdu pochybnosti o své inteligenci a zejména paměti.

Tohle se mi stalo asi rok po vydání karty a na mojí obranu jsem kartu nepoužívala asi tři týdny, což je poměrně netypické.

Takhle si jdu vybrat do bankomatu.

Všechno v pohodě, než přijde na řadu PIN kód.

První pokus. Nějak nevyšel. Hm.... to je teda sakra divný.


No nic, asi jsem se přemáčkla. Jenže napodruhé jako taky nic. Blbý bankomat! Určitě to musí být jeho chyba! Nebo měla být tahle číslice tam a tamta tam? Jo, určitě to tak je.

Tak to tam zkrátka naťukám. Sakra, karta byla zablokována. Něco jsem o tom slyšela, prý jí i ten bankomat i sežere, ale moje to naštěstí přežila.

A můj výraz vypadal asi nějak takhle. A to nekecám.

Naštěstí mi v bance řekli, že to je jenom dočasné a bude to trvat dva týdny, myslím. 

Když jsem si doma ověřovala PIN, tak jsem zjistila, že jsem tam zadala PIN kód telefonu :/. Ano, lidská blbost nezná hranice. Nebo ta moje. 

Díky bohu se mi to zatím nestalo v obchodě.. to je jedna z mých nočních můr, ale pro jistotu si pokaždé před pokladnou zopakuji PIN, abych se neztrapnila :D. 

Stalo se vám někdy něco podobného?

Znáš mého kámoše? Je teplý.

Takhle jsem kupovala na baru vodky s džusem. Samozřejmě nebyly jen pro mě. Nejsem žádný sobec, že jo.

A jeden chlápek na mě promluvil slovensky. Začal se mě ptát, jestli jsem prý koukala na fotbal. Proč "Koukala jste na fotbal, slečno?" zeptal se
"Měla bych snad?" Naprosto nechápu, fakt ne.

A pak změnil téma. Prý jeho kámoš je teplý. Tak mu říkám, že je super, že se k tomu přiznává. Každopádně nebyl jediný ten večer, kdo se tím chlubil. Jeden kluk si půjčil zřejmě od kámošky růžovou šálu a třikrát za večer se nás ptal zda mu to sluší.

Samozřejmě, že ano. Není nad opilého kluka v růžové šále, který lpí po pozornosti.

A začalo to být ještě divnější...

Jeho kámoš, který měl být teplý mi hladil záda a zadek. No byl aspoň hezký a lepší než ten úchylák z tramvaje.

Je zkrátka něco divného a nepříjemného na tom, když vám cizí člověk naruší  osobní prostor.

Každopádně divnější balící větu jsem v životě neslyšela.

Jaké je to bydlet se třemi kluky na bytě?

Prkýnko nahoře je na denním pořádku. A třeba ve tři ráno už na to moc nemyslíte. Navíc mě vůbec neláká se ho několikrát denně chytat a dávat ho dolů. Já vím, že můžu být ráda, že nemočí po zdech. Taky jako jsem.

Dva ze tří neuklízejí (jednoho jsem si vybrala dobrovolně). Neumýt použité nádobí čtyři dny? Není problém. Neuklidit nádobí týden? Není problém. Nikdy nevyčistit, co si ušpiním, taky není žádný problém. Zkrátka čistota je naprostý přežitek.

A ten třetí je pravý opak. Přijde večer z práce a začne třeba rovnat v koupelně kosmetiku. 

Musím říct, že často slyším, že se třeba zametá v obýváku, ale pak vypadá úplně stejně. Jak je to možný? Záhada zatím nebyla vyřešena. 

Možná to bude koštětem, které je v takovém stavu, že po úklidu je to horší než předtím. A přitom pán, co neuklízí, má ve svém pokoji vysavač, ale možná na něj zapomněl, protože je pod hromadou hadrů nebo něco takového. 

A to ani nemluvím o tom, když se začnou ozývat zvuky vášně od vedle ve dvě ráno. To se mi tedy ještě nestalo, ale je to naštěstí většinou jenom tří minutová akce, takže to není zas tak hrozný. Kdyby něco vydržel, tak by to bylo mnohem horší. 

A to ani nemluvím jaký jsou fotbalový nadšenci. V obýváku mají dokonce i plakát s fotbalisty, takže se nedivím, že na něj koukají tak často a hlasitě. Je to hodně hlasitý. A taky se snad baví jenom o fotbale. 

Popravdě bych na záchodě čekala třeba nějaký porno časopis. Tady ne. Najdete tam pouze něco o sportu a něco o betonu. Beton?!

Jako nechci si stěžovat, ale je to zkrátka jiné bydlet s dospělými muži. Jde jenom o zvyk :). A přítel je fakt super.

Knižní tipy I.

Jo Nesbo - Sněhulák

Dlouho jsem se tomuto autorovi vyhýbala, protože dnešní bestsellery bývají většinou shitky. Musím vám ale říct, že to byla velká chyba. Je to skvělý spisovatel.

Kniha je plná zvratů a popravdě vůbec netušíte, kdo by mohl být vrahem a vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být ten, kdo to ve skutečnosti byl. Navíc se mi líbí, že ani hlavní hrdina není přímo kladný a má opravdu spoustu chyb a navíc je alkoholik. Jenže kdo by si nezamiloval charismatického génia s nějakými problémy?

Určitě si přečtu i další knihy a doufám, že budou stejně dobré.

Navíc jsem si toho ani nevšimla, ale začala jsem myslím sedmým dílem, ale naprosto jsem to netušila, protože je tam vše naprosto skvěle popsané, že ani nepotřebujete informace z těch předchozích knih.

William Peter Blatty - Exorcista

Horory čtu sice hodně, ale tohle je fakt jeden z nejlepších, co jsem kdy četla. Je to tak úžasně a opravdu strašidelně napsané, že vás to úplně vtáhne do děje a přijde vám to reálné.

Popravdě možná i budete litovat, že jste některé pasáže četli, protože jsou fakt nechutné a nemůžete je dostat z hlavy. Jsou hrozně naturalisticky popsané. Po nějakém čase s nimi budete strašit své blízké, protože vám to přijde jako velká sranda.

Meg Cabot - V kůži supermodelky

Co bych dělala, kdybych se probudila jako topmodelka?

Možná bych i začala ječet...   ale  pak bych se hodně přežrala a už by ze mě byla jedině modelka plus size.

Popravdě jsem od této knihy čekala nějaké příjemné počtení a kupodivu to vůbec není špatná kniha. Radši bych si přečetla tohle stokrát dokola než odstíny šedi. V knize se mi moc líbí ten kontrast mezi obyčejným životem a životem slavného člověka.

Popravdě bych takhle slavná ani být nechtěla.

Je to opravdu čtivé a má to zajímavý příběh, takže určitě budu pokračovat někdy v téhle sérii.



Jaká kniha zaujala v poslední době vás? Tipů na ně není nikdy dost!

Jak jsem aukru zaplatila 1,94 Kč

Tak jsem jako jednou zase něco prodala na aukru. Jako fakt to byla asi jedna věc za celý měsíc.

Přišlo mi tedy několik upozorňujících mailů, že musím dluh vyrovnat a bla bla bla. Tak se těm mailům přirozeně jenom směju, protože komu se vyplatí vůbec zadávat dvakrát prověřovací kód v internetovém bankovnictví kvůli necelým dvěma korunám, že jo?!

Vám snad ano?

Po nějaké době jsem teda chtěla něco prodat na aukru a ti "úžasní" lidé mi zablokovali účet. Takhle rozčarovaná jsem nebyla už  opravdu  dlouho. Kvůli poplatkům. Zkrátka jsem rebel.

Ještě ke všemu v té době byly všude kauzy s exekutory a nezaplacenými poplatky u lékaře. Dluh se pak vyšplhal klidně do několika tisíc z pár korun. Právníci jsou zkrátka někdy nenažraní ;).

Když jsem si tedy představila, že z dvoukorunového dluhu bych měla třeba zaplatit dva tisíce, tak jsem překonala veškerou mojí pohodlnost a zkrátka jim to zaplatila.

Já vím no, byl to zkrátka moment adrenalinu, který zažijete jen, když jste na pomezí zákona :).

Doufám, že to neutratíš všechno najednou drahé aukro.cz!

Proč jsem ráda ženou?

1. Protože si můžu kupovat voňavou kosmetiku, aniž bych vypadala nutně divně. Není totiž nic mužnějšího než sprchový gel s vůní meruněk. 
2. Protože máme nejlepší kamarádky, které nám rozumí nejlépe ze všech lidí na planetě. Kamarádkám nevadí, že už posté poslouchají vaše nářky třeba na nový iPhone (na muže). 
3. Ženy umějí opravdu poslouchat a necpou vám hned svoje řešení. 
4. Mám velice ráda vysoké podpatky.
5. Můžu brečet u filmu, aniž bych to svalovala na alergii, ale stejně to dělám :).
6. V obchodech je větší výběr oblečení a bot pro ženy. 
7. Protože ačkoli se mi z té představy dělá zatím nevolno, tak mi jediné můžeme mít dítě. 
8. Miluji vůně a voňavý dům. 
9. Navíc se mi líbí takzvaný multitasking. Jsem ráda, že toho zvládám hodně najednou, což se týká i víceúrovňového rozhovoru. 
10. Máme skryté pohlavní orgány, což je docela výhoda a vypadá to líp.

A proč jste rády nebo naopak nejste rády ženou?

Co mě naučily Zoufalé manželky

Nejlepší přátelé vám pomůžou pohřbít i mrtvolu, když je potřeba. To je pravý důkaz kamarádství.

Zcela materialistická Gabi se zcela změnila v úžasnou matku a manželku. Velké změny se pravděpodobně stát můžou. 

Pět dětí nemají v dnešní době jenom Romové.

Hromada dětí, atraktivní manžel a ještě skvělá kariéra. Tomu říkám americký sen.

I křehká žena může mít velkou zálibu ve střelných zbraních a nebojí se je použít.

Přejetí tchýně je naprosto odpustitelné, když je to hnusná semetrika.

Na to, že tak rády pečou, tak jsou pekelně hubené.

Mám pocit, že žiju v naprosto nudné ulici, protože se tady nikdo nevraždí a nevydírá.  Jak to máte ve vašem sousedství? Nosí vám někdo aspoň koláče?