Nevím, co je to s obsluhou restaurací, ale v padesáti procentech případů se stává asi toto:
Rozhodnu se přítele překvapit nějakým dobrým obědem v restauraci.
Většinou si fakt pochutnáváte na dobrém jídle a dobře se bavíte. Přemýšlíte, jak velké dýško jim dáte, když se o vás tak starali.
Po čase musí přijít logicky na placení. Servírka řekne příteli s úsměvem na rtech: "Vy jste si to ale uměl zařídit!"
To si to tedy uměl zařídit, když většinou platí on a já vypadám jako nějaká dvacetiletá zbohatlice. Já na to zkrátka mám a svého kolouška musím dobře nakrmit, ať je při síle!
Platíme si za to, že se najíme. Neplatíme si za službu osobní rozvoj a kecání do svých financí :).
Máte nějaký příběh z restaurace?
Chápu, že Vás to štve. Profesionalita obsluhy se projevuje i v tom, že pozná hranici, kde už ji budete vnímat jako vlezlou. Kdysi dávno jsem chodila často do jedné restaurace, tak nějak střídavě v doprovodu různých mužů. Bylo vidět jen podle téměř neznatelného úsměvu, že si mne pamatují, jinak se důsledně chovali příjemně, ale neutrálně. Až když jsem někdy řekla, že si dám to, co obyčejně, přiznali, že ano, už jsem tam byla. Nevím, jestli je to pochopitelné... ale vítat mne pokaždé, že "Vy jste zase přišla", kašlu na ně.
OdpovědětVymazat