Tělocvikáři jsou opravdu hodně divný druh učitelů. Nebo alespoň ti, které jsem zažila já.

Na základce jsem jich zažila víc, protože jsem se hodně stěhovali. Jedna se na trávníku celou hodinu opalovala v podprsence do bodu ve kterém to opravdu není hezké. S druhou jsme dělali samou atletiku a gymnastiku a třetí učitel byl aspoň hezký, ale měl v lásce posilování do úplného omdlení.
Na střední to ale začalo být teprve zajímavé, protože jsme dostali toho nejdivnějšího tělocvikáře, který se nebál dávat trojky, ale jeden člověk mi dokázal, že i čtyřka z tělocviku není neuvěřitelná :D. V prváku byla na programu skoro každou hodinu opičí dráha na čas, což bylo velice neoblíbené a většinou i bolestivé.
Nejhorší byla ale štafeta s lavičkami, které jsme nosili v týmu nad hlavou. Chápete, jaké je to utrpení? Od té doby se nevzpamatoval.
O tomhle učiteli se říkalo, že má nějakou maniodepresivní psychózu, ale
možná jenom kouřil někdy marihuanu. Zkrátka měl dny, kdy byl jak malej a hodnej tatínek (ano má manželku a děti) a říkal věci, jako Kačenko, natáhni se blíž k nožičce. Pořád takhle mlel jako hormony ovlivněná šišlající ženská.
Jenže pak přišly dny, které byly více než temné. Přišlo zkrátka pravé mučení a asi mu došla zásoba jointů nebo si zapomněl vzít prášky. Pak začalo sekýrování a nic mu nebylo dobré. Dokonce v nějakém záchvatu práskal s hroznou sílou míčem o zeď, což znamenalo, že bude nějaká štafeta nebo gymnastika, kde si na nás zlepší náladu.
A musím říct, že dokázal lidi i dobře shodit před kolektivem. Jako stalo se to každému, ale pokud jste se mu znelíbili, tak bylo zle a shazoval nás pravidelně. Nevím přesně, jestli to byl dobrý přístup, jak v některých lidech obnovit víru ve cvičení. Na něj asi tolik propagované endrofiny už jsou imunní nebo nevím :)...
Někteří lidé fakt umí znechutit i takhle oddechovou aktivitu.
A jaký byl tělocvik u vás?