Tělocvikáři jsou opravdu hodně divný druh učitelů. Nebo alespoň ti, které jsem zažila já.
Na základce jsem jich zažila víc, protože jsem se hodně stěhovali. Jedna se na trávníku celou hodinu opalovala v podprsence do bodu ve kterém to opravdu není hezké. S druhou jsme dělali samou atletiku a gymnastiku a třetí učitel byl aspoň hezký, ale měl v lásce posilování do úplného omdlení.Na střední to ale začalo být teprve zajímavé, protože jsme dostali toho nejdivnějšího tělocvikáře, který se nebál dávat trojky, ale jeden člověk mi dokázal, že i čtyřka z tělocviku není neuvěřitelná :D. V prváku byla na programu skoro každou hodinu opičí dráha na čas, což bylo velice neoblíbené a většinou i bolestivé.
Nejhorší byla ale štafeta s lavičkami, které jsme nosili v týmu nad hlavou. Chápete, jaké je to utrpení? Od té doby se nevzpamatoval.
možná jenom kouřil někdy marihuanu. Zkrátka měl dny, kdy byl jak malej a hodnej tatínek (ano má manželku a děti) a říkal věci, jako Kačenko, natáhni se blíž k nožičce. Pořád takhle mlel jako hormony ovlivněná šišlající ženská.
Jenže pak přišly dny, které byly více než temné. Přišlo zkrátka pravé mučení a asi mu došla zásoba jointů nebo si zapomněl vzít prášky. Pak začalo sekýrování a nic mu nebylo dobré. Dokonce v nějakém záchvatu práskal s hroznou sílou míčem o zeď, což znamenalo, že bude nějaká štafeta nebo gymnastika, kde si na nás zlepší náladu.
A musím říct, že dokázal lidi i dobře shodit před kolektivem. Jako stalo se to každému, ale pokud jste se mu znelíbili, tak bylo zle a shazoval nás pravidelně. Nevím přesně, jestli to byl dobrý přístup, jak v některých lidech obnovit víru ve cvičení. Na něj asi tolik propagované endrofiny už jsou imunní nebo nevím :)...
Někteří lidé fakt umí znechutit i takhle oddechovou aktivitu.
A jaký byl tělocvik u vás?
Můžu říct, že díky naší tělocvikářce jsem objevila zálibu ve cvičení jako takovém, předtím jsem měla k pohybu obecně odpor (kromě chůze- a klidně dlouhé kilometry), ale ona každého donutila se aspoň snažit i když byl v té nebo oné oblasti lempl :D
OdpovědětVymazatTak to už je ohrožený druh :D. Takového učitele jsem měla až teď na VŠ... to mě posilovna fakt chytla a nemyslím tím mávání s kilovou činkou, ale spíš se umět překonávat :).
VymazatTenhle článek je supr, mluví mi z duše :)..Tělocvikáři jsou podle mého zvláštní sorta lidí a i u nás se jich pár vystřídalo a spíš to byli samí psychouši..nevím k čemu je každou hodinu i v těch největších vedrech plnit limity a běhat 800m na čas..Rozhodně si myslím, že by se to nemělo známkovat, protože někdo je prostě levý na tělocvik a jiný na zpěv a co pak s tím :p.
OdpovědětVymazatMaláMacanda.blogspot.com
Tak cvičení v těch vedrech jsem nenáviděla vždycky. A my ještě měli hodiny v poledne, což bylo dost hnusný :). A pak jsme ještě jako bonus měli hned další hodiny.
VymazatNo já to taky měla celkem podobně, tělocvik jsem na gymplu nesnášela! Vypěstovala jsem si kvůli bodování a známkování k pohybu takový odpor, že jsem na tělocvik nechtěla ani chodit, připadala jsem si, že jsem fakt asi kopyto, když nedám běh pod určitý čas... Ale teď konečně cvičím, co mě baví, když mě do toho nikdo nenutí .)
OdpovědětVymazatTělocvik na známky je hrozná hovadina. To fakt nemůže nikoho bavit!
VymazatA já teda taky radši cvičím doma bez donucení :). Ať tě to baví čím dál víc.
V první třídě jsme měli učitelku, která přesluhovala. Nikdy nám nic neukázala, jak máme udělat, že je to přece jasný a většina třídy dostala dvojku na vysvědčení - v první třídě! Pak přišla učitelka, co byla v pohodě. Pak tělocvikář, který to tak nehrotil. Ale poslední dva roky na základce to bylo peklo. Tělocvikářka vedla gymnastky a jedny z prvních cheeleaders (bo jak se to píše). To bylo zase peklo, který mě poznamenalo na celý život k odporu k jakýmukoliv řízenýmu pohybu.
OdpovědětVymazatTak to byla fakt krutá úča! Už v první třídě obrat děti o iluze je dost kruté.
VymazatA tohle většinou tělocvik dělá. Bere dětem chuť ke sportu.
Milá Kejty, naprostý souhlas. Já jsem na střední dělala i reparát z tělocviku. Taky si myslím, že tělocvikáři jsou docela zvláštní sorta učitelů - většinou totiž neučí nic jiného (nebo maximálně občanku), vysedávají jen v kabinetech a tělocvičnách, pískají na píšťalku a maj stejný prachy jako češtinářky a angličtinářky, co vzdělávají národ:-D
OdpovědětVymazatReparát jo? Tak to tě fakt lituju, není nic hloupějšího než reparát z tělocviku. A jak jsi se na něj připravovala? :D
VymazatTělocvik jsem nesnášela. Dokonce si myslím, že může za můj obecně negativní vztah ke sportu. Naše tělocvikářka byla mladá ženská po škole a systematicky nás mučila. Já měla z tělocviku trojku, jedna spolužačka, která měla nadváhu a nesplnila tabulkové limity -kolik hodit, kolik skočit a za kolik uběhnout, měla dokonce na vysvědčení čtyřku. Bez ní by měla vyznamenání. Dodneška to nechápu...
OdpovědětVymazatNo, hele mě ten tělocvikář na střední taky zničil vyznamenání jednou :). Měla jsem dvojku a fakt mě to naštvalo!
VymazatAle čtyřka už je fakt síla! Chudák holka. Akorát z toho měla mindrák a ještě před třídou. Někteří tělocvikáři ale opravdu ponižují ty s kily navíc. Pak tam člověk nechce chodit a vymýšlí si omluvenky.
Na základce byl tělocvik mou noční můrou! Ale na střední byl skvělý! Měli jsme učitele, se kterým jsme hráli a dělali, co jsme chtěli. Většinou jsme hráli volejbal. Ten kdo chtěl, šel bokem hrát tenis. A kdo byl úplně zdechlý, šel do posilovny, kde si válel šunky na koberci :D. That's all! :D
OdpovědětVymazatCaatherine
Když jsme chtěli hrát volejbal, tak to nakonec skončilo tím, že si jedna holka rozbila hlavu :/.
VymazatTen učitel musel být super. To musela být fakt oddechová hodina!